Jak mozek vybírá, co si zapamatovat a co zapomenout?
Vzpomínky na každodenní události se mohou stát silnějšími, když jsou spojeny s překvapivým, uspokojivým nebo emocionálně výrazným zážitkem, jak ukazuje nové vědecké zjištění.
Studie publikovaná v časopise Science Advances poprvé prokázala, že mozek postupně vybavuje slabé vzpomínky „na základě jejich velké podobnosti s emocionálními událostmi“, vysvětluje Chenyang Lin z Bostonské univerzity, jeden z autorů článku.
Například pokud si někdo přeje, aby jeho čísla byla vyžrebována v loterii, je pravděpodobné, že si vzpomene na to, co dělal v předchozích chvílích, i když se to zdá být bezvýznamné nebo nevhodné k zapamatování, dodávají autoři.
Starý cíl, nová zjištění
Paměť není jen pasivní zařízení pro záznam. Mozek rozhoduje, co je důležité a co ne. Proto emocionální události mohou „stabilizovat křehké vzpomínky“, což usnadňuje jejich vybavování, říká Robert Reinhart, další autor studie.
Vyvinout strategie pro posílení užitečných vzpomínek nebo oslabení škodlivých je „cíl, který je již dlouho sledován kognitivní neurovědou“, dodal. Podle něj lze emocionální relevanci využít k dosažení tohoto cíle.
Věda dosud nedospěla ke konsensu ohledně konceptů retroaktivního a proaktivního zlepšení paměti – tedy prioritizace vzpomínek těsně před nebo po významné události. Předchozí studie se v tomto ohledu lišily.
Podle Reinharta je jeho výzkum prvním testem „postupné prioritizace“ – nového principu, jakým mozek konsoliduje každodenní zkušenosti – provedeným na lidech.
Nečekané paměťové testy
Studie zahrnovala provedení deseti jednotlivých testů s 650 účastníky. Kromě toho byla analyzována širší množina dat pomocí umělé inteligence.
Účastníkům bylo ukázáno několik desítek obrazů. Následující den výzkumníci provedli testy paměti překvapivě.
V případě vzpomínek po významných událostech – tzv. proaktivních vzpomínek – se síla vzpomínek zdála záviset na emocionálním dopadu. Čím výraznější byl zážitek, tím pravděpodobnější bylo, že si účastník vzpomněl na vše, co následovalo.
Naopak retroaktivní vzpomínky – tedy ty, které se vztahují k tomu, co se stalo před těmito významnými událostmi – měly tendenci být silnější, když existoval určitý vodítko, které je spojovalo s emocionálními událostmi, které následovaly.
Praktické důsledky
Toto zjištění by mohlo vést k lepším léčebným metodám pro osoby s problémy s pamětí.
„V klinickém prostředí bychom mohli oživit vzpomínky, které jsou oslabené, pohřbené v útrobách naší mysli, například v důsledku normálního stárnutí,“ pokračoval Reinhart. „To lze obrátit i na osoby s traumaty – možná si nechcete oživit bolestivé vzpomínky.“
V oblasti vzdělávání, dodal, použití emocionálně angažovaných materiálů může pomoci studentům udržet složité nebo obtížně zapamatovatelné koncepty.
