Nové poznatky o jádru Měsíce: Co se skrývá ve středu našeho přírodního satelitu?
Od historického přistání Apollo 11 v roce 1969 je Měsíc neustálým objektem zájmu a výzkumu mezi vědci a astronomy. Byly formulovány hypotézy již od prvních vesmírných misí o jeho složení. Dosud však žádná z těchto hypotéz nedokázala přesně potvrdit, co se skrývá v srdci tohoto satelitu. Nová studie publikovaná v prestižním časopise nyní vrhla světlo na tuto záhadu.
Výzkum vedl Arthur Briaud z Francouzského národního centra pro vědecký výzkum, který spolu s mezinárodním týmem vědců potvrdil klíčový aspekt tohoto nebeského tělesa, jenž zůstával jako tajemství: jeho vnitřní jádro je pevné a velmi podobné jádru Země, přičemž jeho hustota se blíží hustotě železa. Tento objev tak ukončuje desetiletí trvající debatu o lunární struktuře a mohl by přepsat naše chápání sluneční soustavy.
Co je uvnitř Měsíce a jaké změny to přináší ve našich představách o vesmíru?
Podle studie je jádro Měsíce složeno ze dvou odlišných vrstev: vnější kapalné a vnitřní pevné, což je podobné struktuře jádra Země. Vnitřní oblast má hustotu 7,822 kg/m³, což je velmi blízko hustotě železa. Vnější vrstva má přitom poloměr přibližně 362 kilometrů, zatímco pevné jádro má celkovou velikost 258 kilometrů. Tyto dvě složky společně tvoří přibližně 15 % celkového poloměru Měsíce.
Studie také ukázala, že tento druhý komponent má hustotu srovnatelnou s hustotou železa, což potvrdilo, že sdílí určité vlastnosti s jádrem Země. Tento objev přináší nové informace o magnetickém poli a jeho evoluci během milionů let.
Jak se zjistilo o pevném jádru?
Výzkum využil data z různých vesmírných misí a několika experimentů zaměřených na Měsíc, aby přesně modeloval odhadovaný profil vnitřku Měsíce. V detailu vyvinuli nové simulace, které zkombinovaly seismická data, gravitační deformace a změny vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Výsledky souhlasí s hypotézou, kterou v roce 2011 navrhli vědci z NASA, jež již dříve naznačovala možné existenci pevného jádra.
Proč je tento objev důležitý?
Tento objev je důležitý, protože umožňuje lépe pochopit proces formace a evoluce našeho přirozeného satelitu. Posiluje myšlenku, že Měsíc měl silné magnetické pole během svých prvních miliard let, což bylo generováno vnitřní aktivitou jeho jádra.
Měsíc měl kdysi extrémně silné magnetické pole, ale to zmizelo před miliony let. Podle výzkumníků byla pohyb jádra zdrojem elektrických proudů, které vytvořily indukční magnetické pole. Jakmile však jádro začalo chladnout, magnetické pole se ztratilo. Pochopení toho, jak se toto pole formovalo a poté deaktivovalo, by mohlo poskytnout klíčové informace o rané historii sluneční soustavy a o původu dalších nebeských těles.
