Nové objevy o jádru Měsíce: Co skrývá náš nejbližší kosmický soused
Od historického přistání Apolla 11 v roce 1969 je Měsíc trvalým předmětem zájmu a výzkumu mezi vědci a astronomy. Na základě prvních vesmírných misí byly formulovány hypotézy o jeho složení. Dosud však nebylo s přesností potvrzeno, co se skrývá v nitru tohoto satelitu. Nová studie publikovaná v prestižním vědeckém časopise odhalila důležité skutečnosti o této záhadě.
Výzkum vedl Arthur Briaud z Národního centra vědeckého výzkumu ve Francii, který společně s mezinárodním týmem vědců potvrdil klíčový aspekt tohoto nebeského tělesa: jeho vnitřní jádro je pevné, velmi podobné jádru Země, s hustotou blízkou železu.
Co se skrývá uvnitř Měsíce a proč mění naše chápání vesmíru?
Podle studie je jádro Měsíce složeno ze dvou odlišných vrstev: vnější kapalné a vnitřní pevné, což je podobné struktuře zemského jádra. Vnitřní část má hustotu 7,822 kg/m³, což je velmi podobné železu. Vnější vrstva má rádius přibližně 362 kilometrů, zatímco pevné jádro dosahuje celkem 258 kilometrů. Tyto dvě vrstvy dohromady tvoří přibližně 15 % celkového rádiusu Měsíce.
Studie také odhalila, že druhá složka má hustotu podobnou železu, což potvrzuje, že sdílí určité charakteristiky s zemským jádrem. Tento objev poskytuje nové informace o magnetickém poli a jeho vývoji během milionů let.
Jak objevili pevné jádro?
Výzkum využíval data z různých vesmírných misí a experimentů zaměřených na Měsíc, aby přesně modeloval odhadovaný profil jeho nitra. Vědci vyvinuli nové simulace, které kombinovaly seismická data, gravitační deformace a změny v vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Výsledky odpovídají hypotéze navržené v roce 2011 vědci NASA, kteří již dříve naznačili možné existence pevného jádra.
Proč je tento objev důležitý?
Tento objev je významný, protože nám umožňuje lépe porozumět procesu vzniku a evoluce našeho přirozeného satelitu. Posiluje myšlenku, že Měsíc měl mocné magnetické pole během svých prvních miliard let, které bylo generováno vnitřní aktivitou jeho jádra.
Měsíc měl kdysi extrémně silné magnetické pole, které však před miliardami let zmizelo. Podle vědců pohyb vnitřního jádra generoval elektrické proudy, které vytvořily indukční magnetické pole. Když však jádro začalo chladnout, magnetické pole se ztratilo.
Porozumění způsobu, jakým se toto pole formovalo a deaktivovalo, by mohlo poskytnout klíč k tomu, jaká byla raná historie sluneční soustavy a jaký je původ dalších nebeských těles.
