Budoucnost umělé inteligence ve vzdělávání: Partner nebo náhradník?
Umělá inteligence se prolíná téměř každou sférou našeho života. Od automatizovaných zpráv a robotizovaných asistentů až po využívání technologií pro zlepšení kreativity a produktivity, AI proniká také do školních tříd. Otázka budoucnosti umělé inteligence ve vzdělávání však zůstává nejasná a dokonce kontroverzní. Může AI nahradit učitele a pomoci studentům rozvíjet jejich dovednosti v psaní, nebo se ukáže, že její účast ve skutečnosti omezuje kreativitu a intelektualitu?
Pierce Geli, lektor angličtiny na Univerzitě v Virginie, se rozhodl položit tuto otázku do praxe. Po dobu jednoho akademického roku provádí experiment se 72 studenty, aby zjistil, zda AI může nahradit lidského učitele v procesu psaní a učení. Cílem je poskytnout studentům možnost rozhodnout, zda chtějí, aby AI převzala jeho roli ve výukovém procesu. Otázka, kterou jim klade, je radikální: „Je ještě nutné se učit psát, nebo může AI tento proces nahradit?“
Studenti a AI: pokušení nebo nezbytnost?
Geli začíná experiment dotazníkem, který má odhalit, co si studenti myslí o využívání AI ve výuce angličtiny. Výsledky ukazují, že mnozí již AI používají pro různé účely – od úpravy návrhů po vytváření plánů a hledání zdrojů. I když někteří studenti v tom nevidí problém, jiní projevují pochybnosti, protože nejsou jisti, zda je etické používat AI ve výuce angličtiny. Geli se rozhodl AI zcela nezakazovat, ale použít ji jako nástroj pro analýzu a srovnání. Studenti budou mít možnost rozhodnout, zda věří, že AI může převzít jejich roli v procesu psaní.
Studenti proti AI: smíšené pocity a poznání
Jak experiment pokračuje, studenti začínají vyjadřovat své názory na AI. Mnohdy ji využívají pro přípravné práce – jako pomocníka při brainstorming nebo k úpravě již napsaných textů. Nicméně, když jde o vytváření prvních návrhů nebo psaní esejí, většina studentů začíná pociťovat rozdíl. Texty generované AI totiž nedokážou odrazit jejich osobní identitu a styl. Jsou považovány za „bez chuti“, „ploché“ a postrádající emoční náboj. I přes to začíná být AI vnímána jako užitečný nástroj ve fázích úpravy a přepracování.
Studenti si začínají všímat charakteristických nedostatků v AI generovaných textech. Například generativní texty často užívají podivné výrazy, jako je příliš mnoho pomlček nebo fráze, které neodpovídají jejich stylu psaní. To však není jediný problém – také objevují, že AI někdy generuje nesprávné nebo vymyšlené citace a zdroje, což vede k „halucinaci“ informací. Tyto nedostatky se brzy stávají předmětem humoru ve třídě, a studenti začínají používat AI jako zábavný způsob, jak rozpoznat „ne lidské“ rysy v textech.
AI a kreativní psaní: výhody a omezení
I když AI není dokonalá v tvorbě originálních a inspirujících textů, prokazuje své významné místo v procesech počátečního plánování a úpravy. Geli vyzývá studenty, aby využívali AI k vytváření témat pro eseje, aby prozkoumali, jak může stroj nabízet různé pohledy na přístup k určitému tématu. Většina studentů uznává, že AI nabízí dobré nápady na témata, která byla užitečná v počátečních fázích psaní. Nicméně, poté co začnou vytvářet vlastní texty, objevují, že AI není schopna zachytit jemné nuance lidského vyjadřování.
Zajímavým aspektem experimentu je, že když studenti začnou srovnávat texty, které napsali sami, a ty, které byly vytvořeny s pomocí AI, začnou si uvědomovat, jak odlišný je proces kreativity a sebereflexe. „Psaní je nástroj pro myšlení,“ říká jeden ze studentů, který objevuje, že když se nespoléhá na AI, dokáže vyjádřit své myšlenky hlubším způsobem. Podle něj je samo psaní aktem sebereflexe a seberozvoje, které nemůže být nahrazeno strojem.
AI v učebně – partner nebo náhradník?
Na konci semestru Geli pokládá závěrečnou otázku: mají třídy jako ta jeho a lidscí učitelé existovat, když mají studenti k dispozici AI, která může usnadnit značnou část psacího procesu? Výsledky hlasování ukazují, že většina studentů podporuje lidský přístup, i když mnozí přiznávají, že AI má své místo v procesu úpravy a plánování.
Experiment Geliho vrhá světlo na složitost vztahu mezi člověkem a strojem ve vzdělávání. Zatímco AI nabízí významné výhody v urychlování některých procesů, lidský prvek ve vzdělávání zůstává nenahraditelný. Jak ukazuje tento experiment, AI může být mocným nástrojem v rukou studentů a učitelů, ale lidská kreativita a úsilí v psaní zůstávají základem skutečného učení.
