Nový výzkum odhaluje rychlost pohybu sluneční soustavy
Odborný výzkum nedávno publikovaný v časopise Physical Review Letters ukázal, že sluneční soustava, v níž žijeme, se pohybuje rychlostí více než třikrát vyšší, než se dosud předpokládalo. Výzkum vedl Lukas Böhme, astrofyzik z Univerzity v Bielefeldu v Německu, a tvrdí, že jeho výsledky mohou alterovat několik základních principů moderní kosmologie, například uniformitu vesmíru.
V rámci studie autoři popisují přesnější měření pohybu sluneční soustavy, které bylo možné díky podrobnému počtu galaxií vyzařujících rádiové vlny. „Naše analýza ukazuje, že sluneční soustava se pohybuje třikrát rychleji, než predikují současné modely,“ uvedl Böhme. Je důležité poznamenat, že tyto galaxie jsou nebeská tělesa, která vyzařují radiaci s dlouhými vlnovými délkami, jež díky svým vlastnostem mohou proniknout mezihvězdným prachem.
Rádiový teleskop LOFAR
Tento typ vln je vyhledáván rádiovými teleskopy rozloženými po celém světě, neboť nejsou viditelné přes konvenční optické teleskopy. K dosažení výsledků tým vědců zkombinoval data získaná z observatoře LOFAR s údaji z dalších dvou rádiových teleskopů.
Tento soubor dat umožnil identifikovat drobný nadbytek galaxií ve směru pohybu sluneční soustavy (dipól). Získané signály překročily prahovou hodnotu 5 sigma, což je číslo, od kterého se považuje za solidní důkaz v rámci vědecké komunity.
Analýza potvrzuje, že pozorovaný dipól je 3,7krát intenzivnější, než předpovídají standardní modely vesmíru, což by mohlo vyžadovat revizi stupně homogennosti hmoty ve velkém měřítku. Podle kosmologa Dominika J. Schwarze: „Pokud se naše sluneční soustava skutečně pohybuje tak rychle, musíme zpochybnit některé základní předpoklady struktury vesmíru.“
Konsekvence pro kosmologický model
Schwarz se odvážil představit další plausible vysvětlení: „Rozložení rádiových galaxií by mohlo být méně homogenní, než se dříve věřilo.“ Tento scénář by však znamenal zásadní úpravu klasického konceptu izotropie (vlastnost být identický ve všech směrech), což je jedním z pilířů teorie velkého třesku a expanze vesmíru.
Tým výzkumníků připomíná, že byly provedeny předchozí studie založené na quásarech pozorovaných v infračerveném záření, které detekovaly podobné signály. Shoda mezi různými typy vesmírných objektů posiluje možnost, že tato anomálie je skutečně reálnou vlastností vesmíru, která nemá zatím úplné vysvětlení. Aspoň zatím.
