Vědecké překvapení: Černá díra v Mléčné dráze se probudí
Černé díry supermasivních rozměrů nejsou známé pouze svou schopností pohlcovat hmotu ve vesmíru, ale také hrají klíčovou roli v evoluci galaxií a v historii samotného vesmíru. V srdci Mléčné dráhy se nachází černá díra Sagittari A*, která zůstává již tisíce let nečinná, avšak astronomové mají důvody se domnívat, že se jednoho dne probudí. Studium toho, jak a kdy k těmto reaktivačním procesům dochází, umožňuje nejen nahlédnout do osudu naší galaxie, ale také lépe porozumět kosmickým mechanismům, které utvářely vesmír tak, jak jej známe dnes.
Supermasivní černá díra Sagittari A*, která se nachází ve středu Mléčné dráhy a její hmotnost se rovná přibližně čtyřem milionům hmotností Slunce, zůstává tisíce let v relativním klidu. Nicméně mezinárodní tým astronomů stanovuje období, kdy by se tato obrovská černá díra mohla znovu probudit a začít vykazovat intenzivní aktivitu. K tomu dojde v okamžiku, kdy Mléčná dráha koliduje s trpasličí galaxií zvanou Velký Magellanův oblak, která se nachází přibližně 200 000 světelných let od Země.
Tento jev se však neodehraje okamžitě, jelikož se odhaduje, že kolize mezi Mléčnou dráhou a Velkým Magellanovým oblakem nastane za přibližně 2 miliardy let. Jakmile k tomu dojde, gravitační interakce přivede velké množství plynu do galaktického centra, což by mohlo znovu aktivovat Sagittari A* a přetvořit ji na aktivní jádro s emisí obrovského množství radiace. Tento typ scénářů nám nejen pomáhá pochopit budoucnost naší galaxie, ale také studovat, jak supermasivní černé díry ovlivňují evoluci kosmu.
Objevování vesmíru díky teleskopu James Webb
Vesmírná observatoř James Webb (JWST) revolučně změnila způsob pozorování vesmíru. Jedním z jejích nejvýznamnějších objevů byla detekce galaxie s názvem The Sparkler, jež se nachází 9 miliard světelných let daleko a vykazuje velmi podobný vzhled, jaký měla Mléčná dráha ve své mladosti. The Sparkler má přibližně 3 % hmotnosti Mléčné dráhy a je obklopena 24 kulovými hvězdokupami, zatímco současná Mléčná dráha jich má kolem 200. Astronom Aaron Romanowsky, jeden z autorů studie, k tomu poznamenal: „Původ kulových hvězdokup je starým tajemstvím, a jsme nadšení, že JWST může nahlédnout zpět v čase, abychom je viděli v jejich mládí.“
Probuzení Sagittari A*
Sagittari A* se nachází více než 25 000 světelných let od Země a je naší nejbližší supermasivní černou dírou, jejíž hmotnost je odhadována na miliony hmotností našeho Slunce. Jak uvádí NASA, „černá díra Sagittari A (nebo Sgr A* pro zkrácení, které obvykle používají vědci a vyslovuje se „Sagittari A asterisk“) se nachází ve znamení Střelce uprostřed Mléčné dráhy.”
Instituce astrofyziky v Andalusii (IAA) dodává, že „jeho emise je slabší a jeho schopnost přeměnit hmotu na energii je až stokrát menší než u jiných masivnějších černých děr.” V roce 2020 získali výzkumníci Roger Penrose, Reinhard Genzel a Andrea Ghez Nobelovu cenu za fyziku za své studie o Sagittari A*.
Galaktická fúze a její důsledky
Probuzení Sagittari A* souvisí s fúzí Mléčné dráhy a Velkého Magellanova oblaku. Jak se LMC přibližuje, její gravitační interakce pošle obrovské množství plynu do středu Mléčné dráhy, což umožní přeměnu Sagittari A* na aktivní galaktické jádro (AGN). Profesor Carlos Frenk z University of Durham dodává: „AGN vyvolaný fúzí s LMC nebude natolik silný, aby představoval vážné nebezpečí pro život na Zemi.”
I když se Sagittari A* „probudí”, její radiace ztratí na intenzitě, než dosáhne Země. Astrofyzik Joseph Michail z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics vysvětluje: „26 000 světelných let nemusí v astronomické terminologii vypadat jako velká vzdálenost, ale ve skutečnosti je to značné.” I v případě, že by radiace byla intenzivní, Země by byla i nadále chráněna několika vrstvami: atmosférou, magnetickým polem a samotným plynovým diskem galaxie, který absorbuje velkou část energie.
Není to poprvé, co se Sagittari A* probouzí. Nedávná pozorování provedená NASA teleskopem IXPE ukázala, že před pouhými 200 lety tato černá díra zažila menší erupci. Astronomové také naznačují, že dávněji došlo k ještě mocnější erupci, která dala vznikul tzv. „Fermiho bublinám”.
Na závěr, probuzení Sagittari A* v příštích miliardách let nebude konec života na Zemi, ale pouze dalším kapitolou v kosmické historii Mléčné dráhy. Jak shrnul profesor Frenk: „Existuje něco ve způsobu, jakým galaxie rostou, co je ovládáno růstem černé díry v jejich středu.”
