Iain McGilchrist a jeho pohled na hemisférickou bilaterálnost mozku
Dr. Iain McGilchrist, britský psychiatr a neurovědec, se více než tři desetiletí věnuje studiu bilaterality lidského mozku. Již od začátku svých studií dospěl k závěru, že mnohé problémy současné společnosti souvisejí s tím, co náš levý hemisfér neví. V nedávno vydané knize Učitel a jeho posel rozebírá, jak rozdílnosti mezi oběma hemisférami formovaly naše společnosti.
Na otázku, zda má oblíbenou hemisféru, McGilchrist neskrývá svůj postoj. Uvádí, že po letech zkoumání byl zklamán množstvím dezinformací, které se šíří ohledně rozdílů mezi hemisférami. Ta nejčastější tvrzení – že levá hemisféra je logická a pravá kreativní – považuje za zjednodušená. Oba hemisféry se prý podílejí na všech procesech, jako je jazyk, důvod, emoce a konstrukce obrazů.
Jaké jsou hlavní rozdíly mezi hemisférami?
McGilchrist tvrdí, že rozdíly spočívají v tom, jak každá hemisféra vnímá svět. Levá hemisféra se zaměřuje na manipulaci s objekty a získávání zdrojů, zatímco pravá hemisféra má širší perspektivu a dokáže lépe chápat komplexní situace. Levá hemisféra vidí svět jako statický, pravá má oproti tomu dynamický a živý pohled.
V oblasti emocí, sociálních interakcí a kognitivních schopností je podle něj pravá hemisféra dominantnější. Představuje moudrost, potřebu informačního kontextu, kterou levá hemisféra nedokáže zajistit. McGilchrist to přirovnává k počítači, kde levá hemisféra shromažďuje data, ale pravá je nutná k jejich interpretaci.
Na křižovatce vědy a filozofie
Dále McGilchrist kritizuje ultraprivilegovanou specializaci v dnešní vědě, kterou považuje za symptom dominace levé hemisféry. Upozorňuje, že když se vědci zaměří na detailní studium určité části, ztrácejí širší kontext a schopnost vidět souvislosti mezi různými disciplínami. Místo toho apeluje na potřebu interdisciplinární spolupráce.
McGilchrist také kritizuje obecný trend ve společnosti, kdy se lidé ignorují širší hodnoty jako jsou pravda, dobro a krása, což vede k duševním krizím, zejména mezi mladými lidmi.
Omezování našich znalostí
Na závěr McGilchrist uznává, že máme víc znalostí o mozku než kdy předtím, ale stále zůstáváme v mnohém neznalí. Upozorňuje, že učení a poznávání je proces bez konce, během kterého se neustále objevují nové otázky a témata. Když se myslíme, že jsme něco zjistili, často se ukáže, že jsme se mýlili, a je třeba učinit další krok zpět.
McGilchrist vyzývá k hlubšímu uvažování o tom, jak naše pochopení mozku může ovlivnit náš každodenní život a jak důležité je slyšet obě strany debaty o povaze lidského vědomí a reality.
