Život pod vodou: Dvě dívky, které se zasvětily ochraně oceánů
Pod nekonečnými modrými prostory se skrývá svět tajemnější a nepředstavitelný než vesmír. V hlubinách oceánů život vře v nejrůznějších formách – od svítících mikroskopických bytostí po obrovské velryby, jejichž zpěv se nese na kilometry daleko. Ačkoliv pokrývají více než dvě třetiny naší planety, oceány zůstávají jedním z nejméně prozkoumaných míst na Zemi. Vědci a badatelé se neustále ponořují hlouběji, aby odhalili tajemství tohoto podvodního světa – domova zázraků, které stále čekají na objevení. Ve skutečnosti známe lépe povrch Měsíce než hloubky oceánů. Tyto vody produkují více než polovinu kyslíku, který dýcháme – díky mikroskopickým řasám zvaným fytoplankton. Dvě dívky z různých koutů světa se rozhodly zasvětit svůj život ochraně největších vodních nádrží, nebojácně se potápějí do hlubin, aby je vyčistily, ukázaly jejich krásu a šířily stále více znalostí o nich.
Setkání s Marií a Isou
Zdravím, Marie a Iso! Ráda vás poznávám!
Marie: Ahoj! I pro nás je to příjemné!
Předpokládám, že se právě nacházíte na Havajích?
Marie: V tuto chvíli jsem tam jen já, zatímco Isa cestuje po Asii a momentálně je v Indonésii.
Tedy aktuálně jste každá na jiné části světa. Kde jste vyrůstaly a jaké byly vaše zájmy jako děti?
Marie: Jsem Kolumbijka, narodila jsem se v Bogotě. V 4 letech jsme se přestěhovali do Spojených států. Všechny studia jsem absolvovala tam, zapsala jsem se na školu v New Hampshire, poté jsem začala pracovat v oblasti lidských zdrojů, ale rozhodla jsem se cestovat a mezi lety 2018 a 2020 jsem se plně oddala cestování. Jsem dobrodruh, a když jsem navštívila Austrálii, nemohla jsem se aklimatizovat po návratu do USA, a tak jsem se ocitla na Havajích, kde se cítím svobodně. Právě na těchto rajských ostrovech jsem poznala Isu, která studovala mořskou biologii, když jsme se seznámily a začaly jsme potápět s šnorchlem.
Isa: Moje rodná země je Finsko, vyrostla jsem v rodině potápěčů. V podstatě jsem byla ve vodě ještě předtím, než jsem se postavila na nohy. Takže není překvapení, že jsem se rozhodla jít v jejich šlépějích. Ve 12 letech jsem už mohla potápět profesionálně a o sedm let později jsem se přestěhovala na Havajské ostrovy, kde jsem začala studovat a ještě více se oddala své vášni. Vyzkoušela jsem různé styly plavání a dá se říci, že voda je můj domov.
Společný projekt a potápěčské rekordy
Jak jste se spřátelily a začaly rozvíjet svůj společný projekt?
Isa: Prostě jsem vzala Marii s sebou v mém batohu. Na Havajích jsem strávila několik měsíců více než ona, když jsme se seznámily přes společného přítele.
Marie: Ano, bylo to přibližně dva měsíce po jejím příjezdu. Pamatuji si to.
Isa: Náš společný přítel pozval Marii, aby se s námi potápěla, přičemž jsme vůbec neměly v plánu něco profesionálního, spíše jsme si užívaly naše společné hobby. Naši přátelé se vždy unavili a chtěli jít domů, ale nám dvěma nikdy nevadilo zůstat ve vodě a nevědomky jsme spojily síly a rozhodly se založit naši společnost, která se jmenuje „Ocean Girls“.
A jaká je největší hloubka, do které jste se potápěly?
Marie: Můj dosavadní rekord je 28 metrů, ale u Isy jsou čísla vyšší, protože má více zkušeností než já.
Isa: Opravu jsem praktikovala mnohá potápění jako hlubinná potápěčka, moje maximální hloubka dosud byla 43 metrů.
Úžasné zážitky a ochrana oceánů
Jaký je pocit potápět se v hlubokých oceánských vodách? Můžete se podělit o jedinečný zážitek, který s vámi zůstane navždy?
Marie: Co se týče mě, nejdůležitější je, že zcela spoléhám na schopnosti svého těla a mysli pod vodou, abstrahuji od celého světa kolem sebe, všechny moje problémy najednou zmizí. Když se potápím do oceánu, všechno ostatní přestává existovat a uznávám silné spojení s ním, pro mě je to uvolňující zážitek, každý potápění je jedinečné. Samozřejmě, že miluji i setkání s živočišnými druhy zblízka, vypadá to nerealisticky, jak se můžeš doslova dotknout jich. Jak ty cítíš zvědavost vůči nim, tak oni cítí ji vůči tobě. Zvlášť podmořský svět Havaje nabízí hlavně rostlinné druhy a úžasné krásné jeskyně, kde dokážeš dosáhnout hranice svých možností, zadržet dech a zažít schopnosti svého těla, což považuji za velmi vzrušující.
Isa: Také cítím podobná pocity, abstrahuji od světa a plně se oddávám oceánu, ale při freedivingu to tak musí být, abychom udrželi maximální koncentraci a zůstali v bezpečí. Není možné se potápět, pokud nejsi klidný a pokud ti srdce nemá normální rytmus, jinak ohrožuješ svůj život. Všechno je v našich myslích, a proto je klidnost velmi důležitá pro naše snažení, obzvlášť když často musíme zadržet dech. Například praktikuji také meditaci, abych kontrolovala své emoce pod vodou, protože to mi velmi pomáhá v riskantních situacích. Čím hlouběji se potápíš, tím lépe musíš kontrolovat svou mysl, abys mohl vyjít na povrch v pořádku. Je to nezbytné, protože přirozeně se tvé tělo ptá: „Kde jsem, jak se dostanu ven?“ Je to instinkt přežití, vyvolaný novým prostředím a tlakem. A nevědomky se zamiluješ do pocitu rizika!
Marie: Nebo umíráš strachem při větší hloubce, což je druhá možnost!
Oceány a jejich ochrana
Co lidé nevědí o oceánech? Co je největším nedorozuměním, s nímž jste se setkali?
Isa: O, to se nám stává neustále. Mnozí si myslí, že v oceánech je spousta děsivých ryb, žraloků a dalších, ale ve skutečnosti jsou tyto vodní nádrže velmi křehké. Jsou to největší vodní nádrže, nejnebezpečnější a nejobtížnější, ale i nejzranitelnější vůči znečištění právě kvůli své velikosti. Vše, co lidé udělali za posledních 50 let na Zemi, se nevyhnutelně odrazilo na oceánech a tím pádem na globálním ekosystému. Bereme velkou část kyslíku z oceánů, a naše potrava do velké míry obsahuje druhy z oceánu. Myslím, že je nedorozumění si myslet, že na oceány nemáme vliv, naopak, vzájemně se ovlivňujeme a musíme je chránit.
Marie: Ráda bych doplnila, že možná protože ne tolik lidí se dotklo oceánů takovým způsobem, nejsou si vědomi, jak moc ovlivňují tento ekosystém. Vidíme zvířecí druhy a odpadky, které jim brání žít normálně. Nepotápíme se jen pro zábavu, snažíme se skrze naši iniciativu informovat lidi, jak udržet oceány čisté, protože jsou velmi důležité pro náš svět. Nebylo cesty, kdy bych se potápěla a neviděla odpadky, což je velmi ošklivý pohled.
A právě s tím souvisí moje další otázka. Nepotápíte se pouze pro zábavu, máte i vážnou ekologickou misi. Jak by mohl každý pomoci při ochraně oceánu?
Isa: Pro mě je možná nejdůležitějším krokem vyhýbání se rybě ulovené pro komerční účely, ale samozřejmě nepředsuzuji lidi, kteří ji konzumují. Komerční rybolov je jedním z největších problémů oceánu. V současnosti probíhá nadměrný rybolov v oceánech z obrovských lodí, které si s sebou každý den odnášejí velké množství. To negativně ovlivňuje živočišné druhy, protože některé dramaticky klesají a nemohou se rozmnožovat, a u jiných jednoduše nezůstane dostatek potravy. Vyzyvám, abyste si vybírali ryby, které konzumujete, a abyste vybírali ty, které ulovila rybaření, a ne při komerčním lovu.
Pochopitelně ze zvědavosti se nemohu nezeptat, jaké jsou nejzajímavější stvoření, která jste potkali? Věříte, že v nejhlubších hlubinách existují ta mýtická stvoření, o kterých vyprávějí v kině a literatuře?
Marie: O, ano, oceán je tak obrovský, že je možné, že zde existují druhy neznáme světu. Pro mě jsou nejoblíbenější setkání s mořskými lvicemi, můžeš je pozorovat zblízka, jak si hrají, dokonce je vidíš, jak se někdy zamyslí nad tebou a co děláš ve jejich přítomnosti. Jsou velmi zvědavé a rády s námi komunikují po svém. Dokonce se stalo, že si se mnou jeden z nich hrál, vycházel na povrch se mnou, když jsem brala dech, a když jsem se potápěla, následoval mě. Někdy lidé zapomínají, že jsou to živé bytosti jako my, se svou osobností a inteligencí, svým životem, a proto je musíme chránit. Zvlášť delfíni často padnou obětí lovu, aby se stali objektem zábavy, ale zaslouží si žít ve svém přirozeném prostředí a rozhodně by neměli být oddělováni odtud, tím méně za účelem domestikace pro osobní satisfakci. Neměli bychom je umísťovat do klecí.
Isa: Měla jsem velmi mnoho speciálních setkání s různými živočišnými druhy, mezi nimi žraloky a velrybami. Přesto si myslím, že to, co mě skutečně nejvíce fascinuje, je vidět nepoškozený korálový útes. Zdravé korály ukazují rozmanitost barev, která pochází z různých druhů řas žijících v symbióze s nimi. Nezdravé korály mají méně barev, více porostu řas, více zlomenin a často blednou do bílé barvy. Když jsem byla mladší, nejpamátnější pro mě byl okamžik, kdy jsem se vlastně zamilovala do potápění – ve 14 letech jsem viděla úžasně krásný korálový útes v podmořském světě Malediv. Jeden vlnový pohyb mě vyhodil nahoru a cítila jsem se, jako bych létala. Na jeho dně spalo několik žraloků, kteří mě zpočátku vyděsili, ale posléze jsem byla šťastná, protože jsem uviděla i mořskou vydru. Každý přece říká, že to jsou kočky oceánu.
Největší úspěchy a budoucí plány
Bály jste se někdy o svůj život? A pokud ano, jak jste se dostaly ven?
Marie: O, stalo se to a rozhodně mohu říci, že majestát oceánu tě pokorní a činí tě skromnějším. Obvykle se to stává, když proud náhle změní směr a začne tě tahat dovnitř, což může být velmi nebezpečné. Takové situace tě učí, jak silná příroda ve skutečnosti je a jak její divoká stránka může překvapit kdykoliv. Skrze potápění se snažíme hledat klid oceánu, kde není mnoho proudů. Ty jsou spíše pro surfaře, kteří ví, jak s nimi manipulovat, takže se nyní učím i surfing. To je jiný typ energie, kterou ti oceán dává a doplňuje potápěčské schopnosti.
Isa: Řekla bych, že surfing mě děsí, vypadá to velmi nebezpečně. Jednou, když jsme se potápěli v Mexiku s mámou, tam nás vzal místní potápěč, ale ukázalo se, že místo bylo zamčeno už nějakou dobu kvůli nepříznivým podmínkám. V skutočnosti jsme hledali vrak lodi, ačkoli jsme věděli, že na dně spí žraloci, a mysleli jsme, že jsou daleko a že nás nemohou oslovit. Když jsme se potopili dolů, byl to velký zmatek a skoro nic jsem neviděla, a najednou nás obklopilo osm býčích žraloků. I přes to, že místní potápěč byl s námi a ujistil nás, že situace je zcela pod kontrolou a že nejsou agresivní, cítili jsme se nervózní a vrátili jsme se na loď, protože jsme nemohli pokračovat v potápění. Máma byla v panice a začala se pohybovat chaoticky, zatímco žraloci ji prostě pozorovali. V takových situacích se nesmíš pohybovat náhodně a musíš se pomalu vydat zpět z vody a stále se snažit neztratit je z dohledu.
Jak vaše rodiny reagovaly, když zjistily, že jste zaměřily své profesní zájmy na potápění a ochranu oceánů? Předpokládám, že rodiče Isy byli spokojení.
Marie: Myslím, že protože jsem již začala často cestovat, rodiče si na mou nepřítomnost zvykli, ale byli opatrní ohledně mé myšlenky stát se potápěčem. Přesto mě moji blízcí vždy podporovali. Podle mě by se člověk měl vždy učit, mnozí stále nevědí téměř nic o potápění, o tom, jaký neznámý svět skrývá oceán a jak důležité je ho chránit. Na začátku, když jsme se ještě orientovaly, byly velmi cenné rady našich přátel a odvaha, kterou nám poskytli.
Isa: U mě to bylo do značné míry očekávané, takže jsem dostala jejich plnou podporu. Samozřejmě neočekávali, že se přestěhuji na druhý konec světa, ale to je součástí mé práce a oni to chápou. Myslím, že jsou na mě hrdí a částečně mi závidí, protože plním i jejich sny. Koneckonců, pokud by mě nezasvětili do potápění a nevyrostla bych s ním, neměla bych tak solidní přípravu, takže jsem jim velmi vděčná.
Budoucnost a ekologické projekty
Jaký je váš největší úspěch?
Marie: Určitě naším největším úspěchem bylo pozvání na konferenci OSN o klimatických změnách. Byly jsme součástí této události, abychom vysvětlily, jak používáme naši platformu k tomu, abychom přitáhly pozornost k ochraně oceánů. Pro nás bylo velmi motivující hovořit tam o všem, co děláme a co vidíme. Jedním z našich velkých cílů je být součástí globální změny v přístupu k oceánům.
Isa: Myslím, že máš pravdu, ano. Pro mě je také jiným naším úspěchem lidi, které jsme motivovali, aby se naučili potápět a dokonce plavat, okouzleni naším obsahem a naší kauzou. Naším cílem není jen doporučovat, co je třeba udělat pro ochranu oceánů, ale také se aktivně účastnit činností, které to v praxi podporují. Někdy je těžké si představit problém, pokud jsi ho neviděl na vlastní oči a necítil ho, právě to se snažíme ukázat. Chceme, abychom co nejvíce lidí zamilovali do oceánů.
A o čem sníte v osobním a profesním plánu? Máte plán B, pokud se nebudete věnovat oceánům?
Marie: Naším cílem je pokračovat v inspiraci lidí a používat naši platformu, abychom se stali větším činitelem pro ochranu oceánů. Chceme vytvářet stále více vzdělávacích videí. Kromě toho se také zaměřujeme na projekty, které aktivně podpoříme, abychom rozšířili rozsah naší kauzy. Možná někdy toužím zůstat na jednom místě, usadit se, protože i když miluji cestování, vyžaduje to tvé fyzické a psychické zdraví. Chtěla bych si vytvořit domov a zasadit kořeny.
Isa: Opravdu hledáme projekty na ochranu životního prostředí, které bychom podpořily. V osobním plánu bych chtěla najít rovnováhu mezi všemi věcmi, které miluji, a být u rodiny, ale aniž bych ocean opustila.
Poslední otázka se týká Bulharska. Nemáme tu žádný oceán, ale máme Černé moře. Znáte jeho mořské ekosystémy? Uvažovaly byste o organizaci expedice do jiného vodního bazénu než oceánu?
Isa: Musím přiznat, že mám omezené znalosti o tomto regionu, ale určitě mě to zajímá, možná bychom měly podniknout cestu k Černému moři. Podpořily bychom místní společnost, která se stará o ochranu tohoto vodního bazénu. Myšlenka uspořádat něco jiného než oceány je velmi dobrá, ale dosud jsme byly na expedici pouze v Červeném moři.
Moc děkuji za tuto cestu svými oceány!
Marie: Děkujeme! Brzy na shledanou, Bulharsko!
