Směrem k Blížencům
Tým výzkumníků analyzuje trajektorii komety 3I/ATLAS a objevuje, že by mohla mít ‚setkání‘, které změní její směr. Ačkoli jsou nadále přítomny pochybnosti o její „negravitační akceleraci“, simulace naznačují, že setkání by mohlo vyvolat významnou perturbaci.
Komet 3I/ATLAS, jeden z nejrychlejších mezihvězdných cestovatelů, které byly dosud pozorovány, stále vzbuzuje očekávání mezi astronomy kvůli variacím, které se mohou objevit v její trajektorii, zatímco prochází slunečním systémem. Nedávné orbitální simulace publikované v vědeckém repozitáři nabízí nové klíče k jejímu chování, přičemž i nadále přetrvávají podstatné pochybnosti o negravitační akceleraci.
Výzkumníci analyzovali stovky orbitálních modelů založených na statistických clonech 3I/ATLAS, aby projektovali její minulost a budoucnost. Zvláštní pozornost věnovali možnému setkání, které by mohlo ovlivnit její dráhu směrem ven z slunečního systému. Tento návštěvník, detekovaný systémem ATLAS 1. července 2025, se pohybuje rychlostí přibližně 58 km/s a jeho excentricita vylučuje místní původ. Jeho přílet umožňuje studovat materiály pocházející z odlehlých oblastí Mléčné dráhy, což činí jeho průchod výjimečnou vědeckou příležitostí.
Simulace naznačují, že nejvýznamnější gravitační setkání by mohlo nastat během přiblížení k Jupiteru v březnu 2026, kdy se kometa ocitne blízko Hillova poloměru tohoto plynného obra. Odborníci uvádějí, že tato vzdálenost, která se pohybuje kolem 0,355 astronomických jednotek, by mohla vyvolat výraznou perturbaci v jejím směru, zatímco interakce s Marsem by byla mnohem menší. Velikost tohoto odchyle závisí také na dekarbonizaci objektu a slunečním radiačním tlaku.
Původ a dráha mezihvězdného návštěvníka
Dynamická analýza naznačuje, že 3I/ATLAS by mohlo pocházet z konstelace Střelce a opustí sluneční systém směrem k Blížencům. Autoři studie naznačují, že by mohlo pocházet z tlustého disku galaxie, oblasti spojené se starými hvězdami, vzhledem k vysoké vertikální rychlosti komety vůči galaktické rovině. Nicméně zdůrazňují, že “je nejisté potvrdit oblast původu pouhým využitím kinematických informací.”
Předchozí výzkumy již naznačily, že tento objekt neměl blízká setkání po dobu 10 milionů let a že mohl dokonce putovat osamoceně po miliardy let předtím, než se dostal do blízkosti slunečního systému. Tato hypotéza posiluje možnost, že pochází ze starobylého planetárního systému nebo z exo-Oortovy oblaku, což by vysvětlovalo jeho dlouhý galaktický putov.
Autoři práce doporučují zaměřit pozorování komety na termíny těsně před jejím přiblížením k Jupiteru. Podle jejich výpočtů by sonda Juno mohla být umístěna méně než 0,4 astronomické jednotky od 3I/ATLAS mezi 9. a 22. březnem 2026, což je považováno za optimální interval pro studium její negravitační akcelerace a přesné hodnocení vlivů gravitačního pole Jupiteru na její trajektorii.
Tato studie se stala jedním z nejkomplexnějších zdrojů pro pochopení vývoje 3I/ATLAS předtím, než pokračuje svou mezihvězdnou cestou směrem k Blížencům. Její budoucí odchylka bude záviset na kombinaci gravitačních sil a fyzikálních procesů, které ovlivňují jádro komety, což udržuje vědecký zájem o jeden z nejzáhadnějších objektů detekovaných nedávnou astronomií.
