Moderní lidé přišli do Austrálie před 60 000 lety
Moderní lidé dorazili do Austrálie před 60 000 lety a mohou mít společné předky s archaickými lidmi, jako jsou například „hobiti“. Nová studie se 2 500 genomů může konečně objasnit debatu o tom, kdy moderní lidé přišli do Austrálie. Využitím rozmanité databáze DNA starověkých a současných domorodců po celé Oceánii, vědci zjistili, že lidé začali osidlovat severní Austrálii před 60 000 lety a dorazili dvěma různými trasami.
Odborníci dlouho debatovali o datu prvního příchodu lidí do Austrálie, což vyžadovalo vynález vodní dopravy. Někteří výzkumníci použili genetické modely na podporu „krátké chronologie“ příchodu před 47 000 až 51 000 lety, zatímco jiní sdružili archeologické důkazy a znalosti domorodců k podpoře „dlouhé chronologie“, podle které první příchody probíhaly před 60 000 až 65 000 lety.
Ve studii, publikované v časopise Science Advances, vědci analyzovali „nepřekonatelně velký“ dataset 2 456 lidských genomů, aby odpověděli na otázku, kdy lidé putovali z oblasti Sunda (starověká pevninská masa zahrnující dnešní Indonésii, Filipíny a Malajsijský poloostrov) do Sahulu (paleocontinent obsahující dnešní Austrálii, Tasmánii a Novou Guineu).
„Toto je nejkomplexnější genetická studie, která se tímto otázkou zabývá, a silně podporuje dlouhou chronologii spíše než krátkou,“ řekl spoluautor studie Martin Richards, archeogenetik z Univerzity v Huddersfieldu ve Spojeném království.
Tým také odhalil dvě odlišné skupiny lidí, které dorazily severními a jižními trasami. „Toto zjištění velmi dobře odpovídá archeologickým a oceánografickým/paleoklimatickým důkazům o vstupu do Sahulu přibližně před 60 000 lety,“ dodal Richards.
Aby dospěli k těmto závěrům, vědci použili přístup molekulárních hodin, který předpokládá, že mutace v DNA sekvencích se v průběhu času vyskytují relativně konstantní rychlostí. Zkoumáním rozdílů v DNA sekvencích mohou odhadnout, kdy se tyto sekvence od sebe oddělily.
V rámci studie tým použil několik statistických metod pro analýzu mitochondriální DNA (která se předává po mateřské linii) a DNA Y-chromosomu (který se předává po otcovské linii). Všechny jejich statistické modely se shodovaly na datu přibližně 60 000 let pro osídlení severní Austrálie.
Ale genetická data také odhalila dvě odlišná osídlení ve stejném období. Jedna skupina lidí dorazila do Austrálie přes jižní Sundy (indonéské ostrovy), zatímco druhá přišla z severních Sund (filipínský archipelag).
Obě skupiny byly původně součástí stejné populace, která se vydala z Afriky před 70 000 až 80 000 lety, vysvětlil Richards, a „myslíme si, že se oddělily během rozptýlení na východ, v Jižní Asii nebo jihovýchodní Asii,“ pravděpodobně 10 000 až 20 000 let předtím, než dospěly do Austrálie.
„Naše výsledky ukazují, že domorodí Austrálci spolu s obyvateli Nové Guineje mají nejstarší nepřerušenou genealogii jakékoli skupiny lidí mimo Afriku,“ dodal Richards.
Na cestě pravděpodobně tito raní lidské pionýři mezi sebou křížili s archaickými lidmi, jako jsou Homo longi, H. luzonensis a dokonce „hobiti“ H. floresiensis, podle Richarda, avšak v současnosti není jasné, do jaké míry moderní lidé interagovali s archaickými lidmi v této oblasti.
Adam Brumm, archeolog na Griffith University v Austrálii, který se studie neúčastnil, řekl, že výzkum podporuje myšlenku, že rané lidské pohyby měly klíčovou roli při prvním osídlení Sahulu. „Pokud bych měl něco vsadit, věřím modelu ‚dlouhé chronologie‘,“ poznamenal Brumm.
Tato genetická studie má dalekosáhlé důsledky pro starobylost domorodých lidí v Austrálii. „Mnoho domorodců věří, že jsou na své zemi od nepaměti,“ řekla spoluautorka studie Helen Farr, archeoložka z Univerzity v Southamptonu ve Spojeném království. „Tato data podporují skutečně hluboké dědictví těchto komunit,“ dodala Farr, „a ukazují na úzké vazby, které lidé měli se zemí a mořskou zemí po dobu alespoň 60 000 let.“ Také prokázala, že znalosti a dovednosti v oblasti námořní dopravy, které se v archeologickém záznamu nenacházejí, byly klíčové pro přežití raných lidí.
