Transformace Středozemního moře na uzavřené moře: Nové perspektivy a geologické procesy
Případná transformace Středozemního moře na uzavřené moře znovu získává pozornost díky novému studiu o dynamice tektonických desek. Tento geologický předpoklad naznačuje možné zmizení Gibraltarského průlivu a budoucí pevninskou spojení mezi dvěma kontinenty: Evropou a Afrikou.
Studie publikovaná v časopise Geology znovu rozproudila vědeckou debatu, když naznačila, že zóna subdukce pod Gibraltarským průlivem nemusí být tak inaktivní, jak se mnozí domnívali. Nově představené modely ukazují, že tento systém se může posunout směrem k Atlantiku, čímž zásadně změní konfiguraci oceánů a geologickou rovnováhu v regionu.
Oceán, který má také svůj cyklus
I když se může zdát, že oceán Atlantik je neměnný, prochází stejným cyklem vývoje a uzavření, který ovlivnil další starobylé moře. Tektonika desek je v neustálém pohybu a během milionů let vytváří a ničí oceány. To se stalo i s dávno zmizelým Tethys a může to postihnout i Atlantik v procesu známém jako Wilsonův cyklus.
Podle vědců z univerzit v Lisabonu a Johannes Gutenberg se mechanismus, který tento cyklus řídí, již rozběhl. Studie dospěla k závěru, že současná subdukce v západním Středozemním moři má tendenci migrovat na západ, vstupovat do Atlantiku a zahájit novou kapitolu tohoto geologického procesu.
Co se může stát s Gibraltarským průlivem
Pokud subdukce skutečně pokročí směrem k Atlantiku, průliv, který odděluje Pyrenejský poloostrov od severní Afriky, by mohl zaniknout. Vědci vysvětlují, že s pokračující konvergencí mezi africkou a euroasijskou deskou dojde k tomu, že oceánská litosféra nakonec klesne pod sousední desku, což povede k vyzdvižení terénu a postupnému uzavření námořní cesty.
Tento scénář by znamenal návrat k pevninské spojení mezi oběma kontinenty, což se již stalo před přibližně 5,9 miliony let během messiniánské slané krize. V té době se Středozemní moře téměř úplně vysušilo, čímž vznikl přirozený most umožňující pohyb druhů mezi Evropou a Afrikou po dlouhé tisíce let.
Poměrně pomalá, ale již započatá změna
Výzkumníci zdůrazňují, že tento proces nebude okamžitý. Nejrozšířenější odhad naznačuje začátek za přibližně 20 milionů let, což, i přes to, že se to zdá být dlouhé, je na geologické měřítko relativně krátké. Po této počáteční fázi by se pokrok subdukce mohl zrychlit, přibližující Atlantik k scénáři podobnému „ohnivému kruhu“ Tichého oceánu, známému svou vysokou seismickou a vulkanickou aktivitou.
Podle předchozích zdrojů mnozí odborníci léta věřili, že oblast Gibraltaru je v podstatě neaktivní, protože její pohyb se významně zpomalil. Nový trojrozměrný model použitý v této studii, podpořený nedávnými údaji a větší výpočetní schopností, však naznačuje, že toto zpomalení je pouze přestávkou před novou aktivitou.
Země v neustálém přetváření
Možnost, že Atlantik vyvině svůj vlastní „ohnivý kruh“, ukazuje, jak vnitřní transformace planety může mít zásadní dopady na její povrch. Aktuálně klidné oblasti se mohou stát aktivnějšími, přičemž seismické a vulkanické dopady mohou být obtížně předpověditelné na tak dlouhou vzdálenost. Skutečná „tektonická bouře“, jak ji nazývá specializovaný meteorologický portál.
Autoři však upozorňují, že tyto předpovědi jsou založeny na modelech, které, ačkoli rigorózní, závisí na komplexních proměnných. Chování desek se může měnit a zavést změny v časových rámcích nebo samotných výsledcích procesu.
Důležitost tématu pro současnost
Myšlení na zmizení Gibraltaru a na budoucí propojení mezi kontinenty se může zdát vzdálené od naší každodenní reality. Nicméně, pochopení těchto projekcí pomáhá uvědomit si, že žijeme na dynamické planetě, kde nic není skutečně trvalé. Mapy, které známe, představují pouze krátké okamžiky v dlouhé historii Země.
Během času moře vysychala, hory se zvedaly a kontinenty se fragmentovaly, formujíc svět, který dnes obýváme. Tato studie nemá za cíl vzbuzovat paniku, ale spíše zdůraznit myšlenku, že Země je vždy v přetváření, dokonce i když tyto změny probíhají tempem, které překračuje jakoukoli lidskou škálu.
