Variace hladiny moře v historii Země
Během historie Země se hladina moře neustále měnila. Tyto variace jsou často spojeny s evolucí klimatu. Teplá období skutečně vedou k vzestupu hladiny moře v důsledku tání polárních ledovců a ledovců, ale především díky tepelnému roztažení vody oceánů. Naopak během chladných období je hladina moře obecně nižší, protože značná část vody je uložena ve formě ledu a objem oceánů je menší kvůli tepelné kontrakci vody.
Variace hladiny oceánů: není to jen otázka klimatu
Nicméně tyto variace hladiny moře (také označované jako eustatismus) mohou být spojeny i s jinými faktory, které mají zcela odlišný původ. Nejvíce zřejmý je pokles objemu oceánských pánví. Je však třeba poznamenat, že plochy kontinentů jsou v průběhu času relativně stabilní (a tedy i kumulativní plochy oceánů), takže tyto změny objemu oceánských pánví se většinou dějí především v důsledku vývoje hloubky těchto pánví.
Pokud se podíváme na průřez oceánskou pánví, například Atlantským oceánem, uvědomíme si, že hloubka není homogenní. Oceánské dno je hlouběji v abysálních pláních blízko kontinentů a stoupá směrem k centru pánve.
Hloubka oceánských pánví
Nejnižší zóny se nacházejí právě na oceánských hřebenech, kde se nová kůra akrebuje díky magmatickým procesům. Tento vývoj batymetrie, který charakterizuje oceánské pánve, je ve skutečnosti spojen s věkem oceánské litosféry. Kůra produkovaná na ose akrece je teplá, a tudíž méně hustá a tenčí než starší (chladnější, hustší a silnější) litosféra, kterou nacházíme dále od hřebene.
Oceánské dno je tedy vyšší na ose a prohlubuje se v jejím vzdálenosti. Tento jev izostatického vyrovnání přímo ovlivňuje celkový objem oceánské pánve. Chápeme tak, že pánev s velkou částí mladé kůry bude mít menší objem než pánev stejné velikosti, složená z větší části ze starší kůry.
Rychlost výroby oceánské kůry
Nezávisle na klimatických změnách je tedy možné pozorovat variace hladiny moře související s dynamikou oceánské akrece. Tým vědců zjistil, že výrazné zpomalení výroby oceánské kůry by mohlo být příčinou podstatného poklesu hladiny moře mezi 15 a 6 miliony let zpátky.
Nedávná studie prokázala, že během tohoto období se pohyb deskových tektonik zpomalil o 35 %, což naznačuje pomalou, až extrémně pomalou akreci na oceánských hřebenech. Na základě těchto údajů tým vědců vypočítal, že tato situace vedla k prohloubení oceánských pánví, což vedlo k poklesu hladiny oceánů o 26 až 32 metrů. Další jevy mohly situaci ještě zhoršit, což vedlo k dalšímu poklesu hladiny moře. Pomalu akreující oceánská kůra se vyznačuje převahou tektonických procesů nad magmatickými procesy, takže vulkanismus na hřebenech je redukován, což má za následek snížení emisí skleníkových plynů a produkci anomálně tenké oceánské kůry.
Tento poslední bod by přispěl k dalšímu prohloubení oceánského dna a k poklesu hladiny moře přibližně o dva metry. Snížení emisí plynů by pak mohlo také přispět k ochlazení klimatu, což mělo rovněž dopad na objem oceánů. Celkově výsledky publikované v odborném časopise naznačují, že hladina oceánů mohla utrpět pokles přes 60 metrů.
