Einstein měl pravdu
Ohromující a děsivý obraz dokázal sen génia. V současnosti se astronomové potvrdili více než 100 let starou vizi Alberta Eisteina díky scéně, která nám ukazuje, jak obrovská černá díra nejenomehubí hvězdu, ale také natahuje prostor a čas kolem sebe, podobně jako když lžíce míchá vodu v šálku kávy.
Obří černá díra a osudový chod hvězdy
Vše začalo v centru vzdálené galaxie LEDA 145386, která je od Země vzdálena přibližně 400 milionů světelných let. Tam se nachází superhmotná černá díra o hmotnosti, která je 5 milionůkrát větší než naše Slunce, a leží v temnotě. Tato klidná existence byla přerušena, když jedna hvězda nešťastnou náhodou vkročila do jejího gravitačního pole.
Když se hvězda přiblížila příliš blízko, obrovská gravitační síla černé díry ji roztrhla na dlouhé pruhy plynu. Vědci tuto událost pojmenovali „přírodní narušení“. Představte si hvězdu jako špagetu, která je natahována, dokud se neroztrhne. Část zbytku hvězdy byla vynesena do prostoru, zatímco zbytek spadl do útrob černé díry, což vedlo k vytvoření zářící disk hmoty kolem ní.
Právě v tuto chvíli pozemské a kosmické teleskopy NASA zachytily nezvyklé signály. Tento oslnivý střet nebyl jen jednoduchým výbuchem světla, ale také obsahoval klíč k rozluštění jednoho z neuvěřitelných předpovědí Einsteinových teorií.
Efekt zkracování času a prostoru
V roce 1913 Einstein předložil šílenou myšlenku: prostor a čas nejsou jen statickým pozadím, ale mohou být ohýbány hmotností. V roce 1918 dva matematici, Lense a Thirring, tuto teorii konkretizovali s tím, že pokud se obrovský objekt točí, táhne i okolní prostor, aby se otáčel s ním.
Pro lepší pochopení si představte prostor jako jemnou hedvábnou látku. Když na ni položíte těžkou kouli a začnete ji otáčet, látka se outk a ohýbá kolem míče. V kosmu je černá díra těžkou koulí a látka je prostor a čas.
Událost v galaxii LEDA 145386, označená jako AT2020AFHD, se stala nejjasnějším praktickým důkazem tohoto jevu. Vědci zjistili, že zářící disk hmoty kolem černé díry a silný proud plynu, který z ní vychází, se nepohybují v klidu. Spíše se houpají, naklánějí a pulzují v harmonii.
Tanec světla a rentgenových paprsků
Tento houpavý pohyb není náhodný. Díky moderním pozorovacím stanicím jako Swift a NICER odborníci zjistili, že jasnost rentgenového záření vycházejícího z černé díry se pravidelně zvyšuje a snižuje přibližně každých 19,6 dne. To je podobné majáku, který se točí na moři, někdy svítí přímo na nás a jindy se otáčí jinam.
Doktor Cosimo Inserra z Cardiffské univerzity vysvětluje, že černá díra táhne prostor a nutí všechno kolem sebe, aby se pohnulo podle ní. Synchronizace rentgenových paprsků a rádiových signálů naznačuje, že jak disk hmoty, tak větrné prsty hmoty vychází z černé díry, vykonávají společně tanec pod vedením síly točícího se prostoru.
Jedná se o velmi důležité zjištění, protože obvykle je pro nás velmi obtížné tento efekt pozorovat. V blízkosti Země je točící síla příliš slabá, abychom ji mohli snadno pozorovat. Pouze na místech s extrémní hustotou energie a hmotnosti, jako jsou černé díry, vidíme, jak přesně Einstein pochopil zákony kosmu.
Proč bychom měli být zvědaví?
Mnozí se mohou ptát, co má společného roztrhaná hvězda skoro 400 milionů světelných let daleko s naším každodenním životem. Ve skutečnosti tyto studie pomáhají lidstvu pochopit základní strukturu vesmíru, ve kterém žijeme.
Potvrzení Einsteinovy teorie na extrémně drsných místech dále pomáhá vědcům zpřesnit fyzikální modely. To nejen, že nám pomáhá lépe porozumět minulosti galaxií, ale také predikovat budoucnost vesmíru. Navíc schopnost pozorovat tento houpavý pohyb umožňuje astronomům měřit rychlost rotace černé díry, což je jedna z nejtěžších parametrů k určení ve vesmíru.
Událost AT2020AFHD skončila po přibližně 250 dnech, kdy signály začaly slábnout a harmonické houpačky zmizely. Nicméně, získaná data zanechala trvalou stopu. Opět potvrzují, že i když Einstein odešel před mnoha desetiletími, jeho mysl stále osvěcuje cesty lidstvu ke zkoumání nejhlubších tajemství vesmíru.
Vesmír není jen shromážděním vzdálených hvězd na noční obloze. Je to živý organismus, kde může být prostor ohýbán a čas může být tažen. Kdykoli hvězda padá před černou dírou, není to jen konec, ale příležitost pro lidstvo osvětlit temná místa našeho poznání.
