Nová studie odhaluje rozsáhlou síť podmořských kaňonů v Antarktidě
Pod vodami kolem Antarktidy se nachází síť podmořských údolí, která je mnohem rozsáhlejší, než se dosud předpokládalo. Nová studie publikovaná v časopise Marine Geology identifikovala 332 podmořských kaňonových systémů, z nichž některé dosahují hloubky více než 4000 metrů. Tento objev daleko přesahuje předchozí odhady a potvrzuje, že topografie mořského dna hraje klíčovou roli při porozumění oceánské cirkulaci a jejím vlivu na globální klima.
Studie byla vypracována Davidem Ambrosem z Barcelonské univerzity a Riccardem Arosiovi z University College Cork. Práce vychází z IBCSO v2 (Mezinárodní bathymetrická mapa jižního oceánu), která představuje nejpodrobnější bathymetrický model oblasti jižně od 50° jižní šířky s rozlišením 500 x 500 metrů. Přesnější kartografie umožňuje identifikovat a klasifikovat reliéfy, které byly na předchozích mapách nejasné.
Katalog popisuje výrazný kontrast mezi různými regiony. V Ostantarktis převládají větvené kaňony s mírnými profily, jejichž morfologie odpovídá dlouhotrvající glaciární aktivitě a stálému hromadění a přemisťování sedimentů. Naopak ve Westantarktis dominují kratší struktury se strmějšími svahy, což odpovídá mladší vývojové etapě. Autoři navrhují interpretaci, podle které tento rozdíl souvisí s hypotézou, že východní ledová pokrývka je starší než západní – myšlenka, která byla formulována na základě záznamů sedimentů a nyní se odráží v rozsáhlé geomorfologii.
Kromě číselných údajů fungují kaňony jako přírodní koridory mezi kontinentální platformou a hlubokým oceánem. Tento výměnný proces pomáhá vysvětlit mechanismy spojené se vznikem a cirkulací antarktického hlubinného vody (jedné z nejhustších vodních mas na Zemi, která hraje klíčovou roli v oceánské dopravě).
Současně ukázalo několik studií, že topografie (údolí, kaňony, prahy) může směrovat vnikání relativně teplých vod, jako je Circumpolar Deep Water, do oblastí poblíž ledových šelfů, což má vliv na tání ledovců. V ohrožených oblastech, jako je Amundsenovo moře, závisí příliv těchto vod do značné míry na tom, jak reliéf usměrňuje proudění.
Autoři poukazují na to, že schopnost klimatických a oceánských modelů reprodukovat tyto mechanismy trpí, pokud je topografie složitá nebo málo prozkoumaná, a že v lokalitách, které jsou stále málo mapovány, je nutná vyšší rozlišitelnost bathymetrie. Tento požadavek je o to důležitější, když je i dnes podíl mořského dna, které je podrobně zmapováno, na globální úrovni omezený.
