AI a poezie: Rozhovor s viceprezidentem Tokijské univerzity
Na začátku června byl v čele Asociace moderní poezie jmenován Šuichi Sakai (67), který je nejen básníkem, ale také viceprezidentem Tokijské univerzity a dlouholetým odborníkem na výzkum a vývoj počítačových technologií. V době, kdy se automatizované systémy generující texty a obrázky stávají každodenní součástí našeho života, se klade otázka, zda mohou básníci koexistovat s umělou inteligencí. Sakai prozradil, že vyzkoušel generování krátkých básní s pomocí AI a získal řadu cenných informací. V následujícím textu se s námi podělí o svůj pohled na tuto problematiku.
Šuichi Sakai: Od studentství k vrcholné akademické kariéře
Šuichi Sakai se narodil v roce 1958 v Matsuyamě. Po absolvování Tokijské univerzity v oblasti přírodních věd se pustil do výzkumu a vývoje počítačových systémů. Po ukončení studia pracoval v bývalém Ministerstvu obchodu a průmyslu, kde se podílel na vývoji paralelních počítačů. Jeho práce na superpočítači, který měl výkon třicetkrát větší než tehdejší modely, ho přivedla na Massachusetts Institute of Technology, kde strávil dva roky ve výzkumu.
Vyvážení umění a techniky
Jak se Sakaiovi dařilo spojovat vědu a poezii? Od svých dvaceti let aktivně psal poezii a po několik desetiletí si udržoval vášeň pro obě sféry. Jak sám říká, období jeho mladosti bylo mnohdy náročné, ale s postupem času se začal těšit z obohacení, které mu oba světy poskytly. Jeho láska k literatuře se stále prohlubuje, zatímco se také věnuje výzkumu počítačových technologií.
Budoucnost poezie a umělé inteligence
Při svém nástupu do funkce ředitele Asociace moderní poezie řekl, že chce zachovat hodnotu poezie a přitom se posouvat kupředu. Pod jeho vedením se asociace snaží podporovat rozvoj mladých talentů a usiluje o zastoupení poezie v regionech, které mají nedostatek příležitostí. Také plánují zahájit online projekty, které umožní širší účast v literárních diskuzích.
Jak AI ovlivňuje kreativitu
Podle Sakai se zdá, že AI dokáže generovat texty rychlostí, kterou dříve nebylo možné dosáhnout. Považuje však také za důležité si uvědomit, že proces generování je často neprůhledný. Sám ve své nedávné sbírce poezie zmiňuje, jak se i odborníci v oboru musí bát výsledků generativní AI, ale zdůrazňuje, že bychom ji měli umět využít k obohacení naší vlastní kreativní činnosti.
Závěr
Sakai věří, že je možné, aby básníci a umělá inteligence koexistovali; jde o to najít správné způsoby, jak tyto technologie využít k podpoře uměleckého vyjadřování. Také zdůrazňuje, že analýza dat z japonské poezie může obohatit současné literární výrazy a přispět k dalšímu vývoji. Jak říká, poezie má vždy vztah k dějinám a kultuře – a AI může poskytnout nové perspektivy pro objevování starých hodnot.
