Astronomové Odhalují Anomálii v Pohybu Sluneční Soustavy
Astrofyzičtí vědci objevili anomálii v pohybu Sluneční soustavy tím, že změřili jemnou asymetrii v rozložení vzdálených radiogalaxií. Výsledky, které byly zveřejněny mezinárodním týmem vědců, odporují standardní kosmologické modelu — teoretickému základě současného porozumění evoluci vesmíru.
Chcete-li zachytit efekt „pomocného větru“, který vzniká při pohybu Sluneční soustavy, tým vedený Lukasem Böhmem z Univerzity v Bielefeldu (Německo) analyzoval data ze tří rádioteleskopů, včetně evropské sítě LOFAR. Na rozdíl od optických přístrojů registrují rádioteleskopy dlouhé vlny, které nejsou blokovány kosmickým prachem a plynem, což umožňuje pozorovat objekty, které jsou neviditelné v jiných pásmech.
Vědci vyvinuli novou metodu statistické analýzy, která zohledňuje, že mnoho radiogalaxií, které intenzivně vyzařují v rádiovém pásmu, se skládá z několika komponentů. To zvýšilo přesnost měření, ale také zvýšilo realistické odhady chyb.
Navzdory opatrnému přístupu byly výsledky překvapivé. Analýza odhalila anizotropii — nerovnoměrné rozložení radiogalaxií na obloze.
Naměřená asymetrie byla 3,7krát silnější, než predikuje standardní model, který popisuje vývoj vesmíru po Velkém třesku a předpokládá rovnoměrné rozložení hmoty v přesně velkých měřítkách. To naznačuje dva možné scénáře: buď se Sluneční soustava pohybuje podstatně rychleji, než se původně počítalo, nebo jsou radiogalaxie v kosmu rozloženy méně homogenně, než se předtím myslelo. Obě možnosti vyžadují revizi kosmologických teorií.
„Pokud se naše Sluneční soustava skutečně pohybuje tak rychle, pak bude nutné zpochybnit základní představy o velkorozměrové struktuře vesmíru,“ uvedl spoluautor studie, profesor Dominik Schwarz z Univerzity v Bielefeldu.
Výsledky jsou v souladu s dřívějšími pozorováními kvasarů — jasných jader vzdálených galaxií, napájených supermasivními černými dírami. Infračervená data těchto objektů vykazovala podobnou anomálii, čímž se potvrzuje, že efekt není technickou chybou.
Zlepšování pozorovacích metod odhaluje dříve nedostupné detaily vesmíru. Bez ohledu na konečnou interpretaci anomálie naznačuje mezery v porozumění fundamentálním vlastnostem vesmíru. Další pozorování pomocí nejnovějších teleskopů, jako je Square Kilometre Array (SKA), pomohou ověřit hypotézy a upřesnit modely.
