Černá díra ve Středu Mléčné dráhy: NASA potvrzuje, že se probudí a my na to nejsme připraveni
Černé díry, zejména ty supermasivní, jsou fascinujícím jevem ve vesmíru. Nejenže mají schopnost pohlcovat hmotu, ale také hrají klíčovou roli v evoluci galaxií a ve vývoji samotného vesmíru. V srdci naší Mléčné dráhy se nachází černá díra Sagittari A*, která byla tisíce let nečinná, ale astronomové vědí, že se jednoho dne znovu „probudí“. Studování, jak a kdy k těmto reaktivacím dochází, nejenže nám pomáhá nahlédnout do budoucnosti naší galaxie, ale také lépe porozumět kosmickým mechanismům, které formovaly vesmír, jak ho dnes známe.
Sagittari A*, supermasivní černá díra nacházející se na centru Mléčné dráhy a o hmotnosti přibližně čtyř milionů sluncí, zůstává tisíce let v relativním klidu. Mezinárodní tým astronomů určil časový rámec, kdy by tento gigant mohl znovu ožít a vstoupit do fáze intenzivní aktivity. K tomu dojde, když Mléčná dráha koliduje s trpasličí galaxií známou jako Velký Magellanův mrak, která se nachází na vzdálenosti přibližně 200 000 světelných let od Země.
Tento jev však nenastane okamžitě, neboť odhady ukazují, že k této kolizi dojde za přibližně 2 miliardy let. Když k tomu dojde, gravitační interakce způsobí, že se do galaktického centra dostane velké množství plynu, což by mohlo reaktivovat Sagittari A* a proměnit ho v aktivní jádro vyzařující obrovské množství záření. Takové scénáře nám nejen pomáhají pochopit budoucnost naší galaxie, ale také studovat, jak supermasivní černé díry ovlivňují vývoj kosmu.
Revoluce v pozorování vesmíru
James Webb Space Telescope (JWST) zcela změnil způsob, jakým pozorujeme vesmír. Jedním z jeho nejvýznamnějších objevů je detekce galaxie nazvané The Sparkler, která se nachází 9 miliard světelných let daleko a je velmi podobná Mléčné dráze v jejím raném vývoji. The Sparkler má pouze 3 % hmotnosti Mléčné dráhy a je obklopena přibližně 24 globulárními shluky, zatímco současná Mléčná dráha jich má kolem 200. Astronom Aaron Romanowsky, spoluautor studie, která tento objev analyzovala, říká: „Původ globulárních shluků je starý záhadou, a jsme nadšení, že JWST může nahlédnout do minulosti a vidět je v jejich mládí.“
Sagittari A* a jeho vliv
„Sagittari A* se nachází více než 25 000 světelných let od Země a je naší nejbližší supermasivní černou dírou, s odhadovanou hmotností milionkrát větší než naše Slunce. Tato černá díra se nachází ve souhvězdí Střelce uprostřed Mléčné dráhy,“ vysvětluje NASA. Institut astrofyziky v Andalusii (IAA) dodává: „Jeho emise je slabší a jeho schopnost přeměňovat hmotu na energii je až stokrát nižší než u jiných masivnějších černých děr. V roce 2020 získali vědci Roger Penrose, Reinhard Genzel a Andrea Ghez Nobelovu cenu za fyziku za své studie Sagittari A*.“
Bezpečnost na Zemi
„Probuzení“ Sagittari A* souvisí s fúzí Mléčné dráhy a Velkým Magellanovým mrakem. Jak se LMC přibližuje, její gravitační interakce pošle obrovské množství plynu do centra Mléčné dráhy, což přetvoří Sagittari A* na astrální jádro (AGN). Profesor Carlos Frenk z Durham University uvádí, že tento galaktický AGN vyvolaný fúzí s LMC nebude natolik silný, aby představoval vážné nebezpečí pro pozemský život.
Ačkoli Sagittari A* „probudí“, jeho záření ztratí intenzitu na cestě tisíce světelných let. Astrofyzik Joseph Michail z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics dodává: „26 000 světelných let se ve vesmírných měřítkách může zdát jako malá vzdálenost, ale je to významné.“ Dokonce i když by záření bylo intenzivní, Země bude chráněna několika vrstvami: atmosférou, magnetickým polem a samotným galaktickým diskem plynu, který absorbuje velkou část energie.
Není to poprvé, co se Sagittari A* probudila. Nedávná pozorování pomocí teleskopu IXPE NASA odhalila, že před pouhými 200 lety tato černá díra zažila menší erupci. Astronomové také spekulují, že v minulosti došlo k ještě silnější erupci, která dala vzniknout takzvaným „Fermiho bublinám“.
Ve zkratce, „probuzení“ Sagittari A* za miliardy let nepovede k zániku života na Zemi, ale představuje další kapitolu v kosmické historii Mléčné dráhy. Jak shrnul profesor Frenk: „Existuje něco v tom, jak galaxie rostou, co je řízeno růstem černé díry ve svém středu.“
