Člověk jako tvůrce rozmanitého prostředí
V okolí Bodenského jezera při aktivitě středověkých komunit došlo k nárůstu druhové rozmanitosti rostlin. Nový mezinárodní výzkum se zaměřil na změny vegetace v západní oblasti Bodenského jezera na základě sedimentárních vrtů. Vědci se podívali zpět do období 4000 let se zaměřením na to, jaký dopad může mít člověk na životní prostředí. Tato oblast je zvlášť vhodná pro takováto zkoumání, protože k dispozici jsou tři různé typy důkazů.
Především sedimentární vrty obsahují rostlinné zbytky a pyl; dále archeologické pozůstatky bohaté na rostlinné fragmenty; a konečně historické dokumenty uchovávané v klášteře Sankt Gallen, které podávají účet o tehdejším světě jako historické svědectví.
Výzkum byl prezentován Max Planckovým ústavem geoantropologie. Na základě nalezeného pylu byli schopni v 50letých intervalech ukázat, jaké rostliny žily v okolí jezera. Z těchto dat bylo možné zjistit, kdy došlo k nárůstu nebo naopak poklesu druhové rozmanitosti.
V období mezi 2000 př. n. l. a 500 n. l. byla druhová rozmanitost stabilně nízká, kdy bylo identifikováno 27 taxonů (rostlinných skupin). Od roku 500 n. l. začal počet těchto skupin narůstat, a do roku 1000 se zvýšil z 27 na 40, což představovalo vrchol rostlinné rozmanitosti. Tento taxon v tomto případě zahrnuje například trávy, takže odhadovaný počet rostlinných druhů se mohl pohybovat kolem 200-300.
Je důležité poznamenat, že v této době (950-1250) také došlo k klimatickému optimu, které přispělo k životu v Evropě, a to jak pro lidi, tak pro přírodu. Mírně teplejší klima poskytovalo rostlinám lepší podmínky, což vedlo k delší vegetační době a mírně vyšším srážkám.
Klimatické optimum nenastalo ve stejnou dobu všude, ale obecně ovlivnilo hlavně tuto dobu v Evropě. Vědci si byli této skutečnosti vědomi a věnovali jí zvláštní pozornost.
Přes to, že rozmanitost rostlin skutečně rostla současně s klimatickým optimum,uchovala si tuto rozmanitost i po něm, což naznačuje, že růst rozmanitosti není spojen pouze s klimatem. Může za tím stát, že zemědělské metody, které se v této době etablovaly, vedly k mozaikovitému uspořádání krajiny. Přechodné biotopy, které vznikly, poskytovaly životní podmínky pro různé druhy rostlin.
To umožnilo druhům, které se přizpůsobily různým podmínkám, najít pro sebe výhodné pozice, například na okrajích otevřených lesů nebo na loukách, ale také na opuštěných polích mohly růst různé rostliny. (Moderní, intenzivní, monokulturní zemědělství tyto možnosti zcela eliminovalo.) Kromě toho se také díky rostoucímu obchodu dokázaly usadit nové druhy, a dokonce i mírné lidské narušení mělo pozitivní vliv na prospěch různých druhů.
Dnes je obzvláště důležité poznat metody, kterými můžeme udržovat bohatší přírodní podmínky, kde má místo jak biologická rozmanitost, tak divoké rostliny a živočichové, stejně jako druhy, které zajišťují naše životně důležité potraviny.
