Dlask tlustozobý: Tajemný mistr přírody s neuvěřitelným zobákem
V lesích a velkých zahradách Evropy žije ptáček, kterého většina lidí nikdy neviděla. Není to žádný křikloun ani extrovert. Je tichý, plachý a neuvěřitelně silný. Jmenuje se Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) a je to hrdina, který nám ukazuje, že ta největší síla se často skrývá v nenápadném těle.
Kdo je Dlask? Setkání s hrdinou
Dlask je z rodiny pěnkavovitých, ale na rozdíl od své menší sestřenice pěnkavy, je robustní, má krátký krk a velkou, silnou hlavu. Jeho peří hraje decentními, ale krásnými barvami: rezavě hnědá záda, šedá hlava, černobílá křídla s modrým odleskem.
Je to takový lesní ninja – raději se skrývá v korunách stromů, kde ho chrání listí. Když ho ale náhodou zahlédnete, okamžitě vás zaujme jeho největší klenot: obří zobák!
Fascinující Fakta: Zobák – Supernástroj Dlaska
To, co dělá Dlaska jedinečným, je jeho mohutný, kuželovitý zobák. Není to jen tak ledajaký nástroj, je to skutečný supersonický louskáček. Vědci vypočítali, že Dlask dokáže stisknout pecku silou 40 až 80 kg! Představte si, že by na pecku šlapal dospělý člověk celou svou váhou. To je obrovská síla soustředěná do malého bodu.
Jak to dělá? Díky speciálním, silným svalům a chytrému drážkování uvnitř zobáku dokáže pecku roztlačit, dokud praskne. Poté si pochutná na lahodném jádře uvnitř.
Dlask nám ukazuje, že i když se nějaký problém (třeba tvrdá pecka) zdá neřešitelný, s dostatečnou silou a vytrvalostí ho dokážeme rozlousknout.
Co má Dlask na talíři?
Na rozdíl od jiných ptáků Dlask nepohrdne ničím, co je tvrdé a vyžaduje úsilí. Jeho jídelníček je luxusní a náročný: jádra, jádra, jádra! Miluje semena habrů a buků, ale jeho největší lahůdkou jsou pecky z třešní, švestek nebo višní. Většina ptáků sní dužinu, ale Dlask je gurmán. Dužina ho nezajímá, cílem je výživné jádro uvnitř pecky, které je bohaté na energii.
V létě, kdy jsou pecky čerstvé, je Dlask v nebi. V zimě se živí tvrdými semeny, která si schoval nebo našel.
Rodinný život Dlaska – Tichý, ale pečlivý rodič
Navzdory své plachosti a síle je Dlask velmi starostlivý rodič, který klade důraz na bezpečí rodiny. Hnízdo si staví vysoko v korunách listnatých stromů (třešně, duby) ve vidlicích větví, aby bylo dobře schované před predátory. Hnízdo je robustní, postavené hlavně samicí z větviček, kořínků a vystlané jemným mechem. Samice snáší obvykle 4 až 6 vajíček, která jsou světle modrozelená s tmavými skvrnami. Vypadají křehce, ale skrývají budoucí drtiče pecek!
O mláďata se starají oba rodiče. Díky vydatné stravě v podobě hmyzu (v létě) a semen rostou velmi rychle a opouštějí hnízdo už zhruba po dvou týdnech. Rodiče je ale ještě nějakou dobu učí, jak správně s mocným zobákem louskat pecky, než se vydají na svou vlastní tichou cestu.
Jak pozvat Dlaska k sobě na krmítko?
Vidět Dlaska zblízka je pro každého milovníka přírody malá výhra. Protože je plachý, k lidským obydlím se odváží většinou jen v zimě, když je v lesích hlad. Ale s trochou trpělivosti a správnou návnadou ho můžete přilákat.
Dlask je opatrný. Nejdříve si sedne do blízkého keře a dlouho krmítko pozoruje, než se odváží přiletět. Přilétá často brzy ráno.
Nabídněte mu to, co má rád a co prověří jeho sílu: velká slunečnicová semínka, arašídy (nesolené!), semena habrů a buků (pokud je máte). Ořechy a pecky různých ovocných stromů.
Ideálně umístěte krmítko blízko hustého keře nebo stromu, který mu poslouží jako bezpečná úkrytová zóna.
Dlask má tichý hlas. Jeho volání je často jen krátké, vysoké „ciks“ nebo „ptik“, které se v městském hluku snadno ztratí. Na rozdíl od slavíka na sebe neupozorňuje hlasitými áriemi. A to je na něm krásné. Jeho tiché poselství se dá zaslechnout jen tehdy, když se na chvíli zastavíme, ztišíme a zaposloucháme se.
