Máte balkon velikosti mikrogarsonky a přesto sníte o vlastní čerstvé zelenině? Nejste sami. Vím, že to zní jako sci-fi, zvlášť když jsem do toho šel poprvé já — balení rukama skoro nikde. Ale měsíc a půl na to mám pár věcí, které doopravdy fungují a nemusíte hned investovat desetitisíce do superhrnců nebo skleníku na terasu v centru Prahy.
1. Vyberte správné rostlinky – méně je někdy víc
Na malém prostoru nemá cenu tlačit všechno. Ideální jsou listové saláty, ředkvičky, bylinky a třeba i cherry rajčata. Ty totiž nezaberou moc místa, rostou rychle a nejsou extra náročné. Možná jste to nevěděli, ale i špenát zvládne trochu stínu — což se na plastovém balkónu hodí.
2. Kvalitní zemina a hlína? To fakt není jedno
Na trhu je spousta mixů, co slibují zázraky. Ale doporučuji sáhnout po substrátu konkrétně pro zeleninu, třeba ten z Hornbachu nebo Baumaxu. Na levné hlíně ušetříte, ale pak se můžete připravit na věčnou zálivku a „zatuchlou“ půdu. Takže lepší pár korun připlatit — a hlavně si hlídat, aby substrát dobře držel vláhu.
3. Vertikální zahrada nebo pár květináčů? Záleží, co chcete
Naši sousedé v paneláku využívají staré bedýnky, visí květináče na zábradlí, ale pak mají i závěsné kapsáře. Mě to bavilo hlavně kvůli úspoře místa – nasázíte kus truhláku na balkón, rostlinky vedle sebe, a místo máte skoro na špagety i s omáčkou. Nebo zkuste vertikální systémy, ty jsou v Albertu poslední dobou docela trend — což asi mluví samo za sebe.
4. Zálivka – méně je někdy víc
Nedávno jsem četl v jednom místním fóru, že začátečníci mají tendenci přelít všechno hned ráno. Ale to způsobí spíš hnilobu. Já zalévám jednou za dva tři dny, a když je vedro — pak častěji. Vždycky ale kontroluji, jestli není zemina už přemokřená. Není to věda, přece.
5. Trocha trpělivosti a pozorování
První pokusy nedopadnou vždycky podle plánu. Někdy něco zmrzne, jindy si to odnesou mšice (ahoj, přírodo). Ale za měsíc už vidíte první lístečky, a když to pak utrhnete do salátu… jo, to je pak jiná chuť než z obchoďáku. Můj kolega říkal, že i jeho děti baví ten proces, což mě trochu překvapilo — asi jim prostě nevadí špína na rukou.
Na závěr:
Nemusíte mít velkou zahradu nebo trávit hodiny nad pěstováním. Trocha úsilí, správný výběr a trpělivost je ten nejlepší recept. Třeba vám i v malém maloměstském bytě mezi vitrínou a židlí vyrostou rajčata, po kterých se budete olizovat. A pokud máte nějaké svoje balkónové fígle, napište do komentářů — rád vyzkouším něco nového.
Tak co, začínáte ještě letos?
