Karbondioksidová skladba: Nová naděje pro budoucnost
Na LTU probíhá výzkumný projekt, který by mohl mít zásadní význam pro naši budoucnost. Místo ukládání oxidu uhličitého pod mořské dno, což trvá tisíce let, by se tento proces mohl zrychlit na pouhé roky, pokud bychom ho skladovali na pevnině.
Skladování na pevnině již bylo úspěšně implementováno na Islandu, a vědci mají naději, že stejný model bude fungovat i ve Švédsku. Bylo prozkoumáno přibližně dvacet lokalit v zemi a výsledky ukazují, že podloží kolem Sundsvallu a Örnsköldsviku má potenciál pro skladování oxidu uhličitého.
„Máme technologie a znalosti pro zachycování značného množství oxidu uhličitého, ale nemáme kam ho skladovat,“ říká Glenn Bark.
Potřeba legislativních změn ve Švédsku
Podle Barka je třeba vyřešit více problémů než jen výzkum, aby se skladování mohlo stát realitou. V současnosti například Švédsko postrádá legislativu, která by umožnila skladování oxidu uhličitého.
„Pokud dokážeme zachytit a skladovat část našich emisí na domácí půdě, bude to krok správným směrem. Je však důležité zdůraznit, že emise ve společnosti musí klesat. Musíme vnímat skladování oxidu uhličitého jako doplněk k výrazně sníženým emisím,“ dodává Glenn Bark.
Jak funguje skladování oxidu uhličitého
Skladování oxidu uhličitého na pevnině zahrnuje jeho zachycení, rozpuštění ve vodě a následné vstříknutí do hornin. Kyselá tekutina reaguje s podložím a vytváří karbonátové minerály, což znamená, že oxid uhličitý se mění na kámen.
Tento nový přístup může představovat klíč k efektivnímu řešení problému klimatických změn a pomoci nám snížit emise oxidů uhličitého v budoucnosti.
