Kde je budoucnost, o které jsme snili?
Žijeme ve zvláštní době, kdy se zdá, že všechno je na nás, občanech. V dětství jsem věřil, že budoucnost bude úžasná a fascinující: roboti měli vykonávat všechny nepříjemné práce, vzduch bude čistý a automobily budou tiše létat nad našimi hlavami. Svět by měl být v míru a lidé by měli mít dobrou vůli, nebo přinejmenším jeden z těchto aspektů.
Možná během recese v devadesátých letech bylo nejlepší věřit v téměř klinickou jasnost budoucnosti. Na zpravodajských obrázcích plula měna a starší muži v oblecích byli znepokojeni. Bohužel ale žádná z mých představ o budoucnosti z dětství se nesplnila. Nejsem si jistý, jestli máme nějakou míru klidu, naši vzdušnou dopravu nebo čistý svět. A roboti? Ti tu jsou, ale zřejmě ne tak, jak jsem si představoval.
Dnes se nacházíme v podobné temnotě jako tehdy. Svět je v nezvyklé krizi, a všechno to svádí na nás občany: nechodíme na obědy do restaurací, nekupujeme si auta, byty a podobně. Kdo si ale dovede utratit peníze, když má budoucnost nejistou, i když má práci?
Kde není dostatek spotřeby, tam je příliš mnoho nezaměstnaných. Při představě, že nezaměstnaní jsou z nějakého důvodu systémově špatní, se rozhodlo o dalším snižování jejich dávek. Snad si pak uvědomí, že by měli jít do práce.
Počet nezaměstnaných samozřejmě nesouvisí s tím, že řezání dávek ovlivnilo zaměstnavatele, ale je to chyba každého nezaměstnaného jednotlivce. A protože jsou pracovníci jaksi také špatní, mělo by být samozřejmě také snadnější propouštět. Toto je zaručenou cestou k posílení důvěry lidí v budoucnost!
Rovněž se říká, že my nevytváříme dostatek dětí, což je patrně požehnáním, když veřejné zdravotnictví je v takovém stavu, že lidé rodí děti ve vstupech budov a automobilech podél silnic. Nedostatek zdravotnického personálu je znatelný, ale protože nikdo nemá peníze, musíme omezit jejich počet. Úroveň gramotnosti klesá, důvěra v média se eroduje a v této situaci je samozřejmě logické omezit kulturu a propouštět novináře, jejichž práci lze nahradit zatěžováním zbývajících redakčních pracovníků a zatloukáním děr pomocí umělé inteligence.
Umělá inteligence se stala zdrojem informací, kde se ptáme na otevírací doby supermarketů nebo hledáme rady v osobních záležitostech. Místo aby roboti vykonávali běžné domácí práce, jako je mytí nádobí, nákupy a další každodenní úkoly, se stáváme závislí na technologii, která by měla být pomocníkem, ale místo toho nás povzbuzuje, abychom se obraceli na chladnou, mechanickou náruč umělé inteligence.
Není tedy překvapivé, že lidé ztrácí víru v budoucnost nejen Finska, ale ani lidstva jako takového. Samozřejmě, my směřujeme k tomu, abychom se opírali o umělou inteligenci, zatímco kolem nás panuje opravdová, bujná hloupost.
