Klima a obavy v Norsku
V Norsku panuje obava ohledně klimatu a tím, jak se vláda snaží reagovat na změny, které s sebou nese. Mnozí se domnívají, že státní orgány nečiní dostatek kroků k přizpůsobení se těmto klimatickým změnám.
Podle nedávného průzkumu, který provedla Kantar, se obavy občanů soustředí zejména na klimatické změny, které ovlivňují jejich rozhodování o bydlení. Polovina dotazovaných uvedla, že přemýšlí o klimatických změnách, když hledají místo, kde by mohli žít. Až 55 procent lidí má za to, že norské úřady dělají málo na to, aby se Norové přizpůsobili těmto změnám.
Největšími obavami Norů jsou sesuvy půdy, laviny, záplavy, silný vítr a intenzivní srážky. Tyto přírodní katastrofy se mohou v nadcházejících letech stát vážnými problémy, jak varuje zpráva nazvaná „Klima v Norsku“, se kterou přišlo 70 odborníků.
Nyní se vyjednává rozpočet mezi Pracovní stranou a dalšími politickými stranami, které jsou pro ni nezbytné k zajištění většiny v parlamentu. Je zajímavé, že politici žijící v oblastech jako Radiumhospitalet a Sjølyst by se měli zamyslet nad tím, kolik domů a škol může být v Oslofjordě ohroženo.
Mezi dalšími klimatickými problémy, které se mohou v Norsku objevit, je i nedostatek vody. Letos v létě zažily zdravotnický sektor stresový test kvůli vlnám veder, a to opět potvrzuje důležitost této problematiky.
Respondenti průzkumu Kantar vyjadřují pesimismus ohledně schopnosti politiků zastavit znečištění a zpomalit nátlak na ekosystémy. Pouze sedm procent se domnívá, že dosáhneme nového cíle v oblasti klimatu, který jsme oznámili OSN.
Největší výzvou pro legitimitu klimatické politiky je však její vlastní podcenění na straně vlády. Není divu, že vláda nedávno vzala zpět předchozí klimatický cíl v letošním státním rozpočtu, a navýšila použití emisních povolenek, aby se vyhnula nutnosti snižovat znečištění. Také se objevily hlasy volající po tom, že vláda by měla snížit emise v Norsku, což je v souladu s názory většiny občanů.
Vláda však používá obavy občanů o legitimitu jako alibi pro nízkou ambicióznost svých kroků. Když ministr klimatu Andreas Bjelland Eriksen představil svou část rozpočtu, bránil nedostatečné ambice potřebou legitimity klimatické politiky.
Vzhledem k tomu, jak málo politici ve skutečnosti dělají, jsem téměř ohromen stabilním přijetím klimatické politiky v Norsku. Nezavinili to lidé, ale politikové, kteří nezvládají učinit dostatečné kroky. Obavy občanů jsou nicméně stále vysoké. Klimatické otázky se stále nacházejí na seznamu nejdůležitějších témat pro 45 procent obyvatel.
Podle nedávného průzkumu se dva ze tří voličů Pracovní strany domnívají, že Norsko by mělo buď přestat hledat nové zdroje ropy a plynu, nebo zpomalit tempo v tomto hledání. Je tedy zřejmé, že nevnímání potřeb občanů by mohlo mít vážné následky pro politiku a její legitimitu.
Pokud Pracovní strana skutečně chce poskytovat lidem pocit bezpečí, musí zvýšit své úsilí. Je jisté, že mnozí ve straně mají ambice prosazovat efektivnější klimatickou strategii, a to nejen pro voliče orientované na životní prostředí.
