Klimatické výzvy a multilaterální politika: Reflexe COP 30 v Belém
Konference OSN o změně klimatu číslo 30 (COP 30), konaná v Belém, Brazílie, není obyčejným mezinárodním setkáním. COP odhaluje křehkost mezinárodní spolupráce při řešení globálního oteplování.
Dvě velmoci světové ekonomiky, Spojené státy americké a Čína, nepřivedly na konferenci významné zástupce. To vedlo k chaotickému průběhu jednání. Velmoci se vzájemně rozcházejí v názorech, zatímco země z oblasti Amazonie přicházejí s naléhavými zprávami a nadějemi.
Atmosféra v Belém odráží tento kontrast. Extrémní teplo, které zasáhlo Zemi již tři roky po sobě, má zásadní dopad na naše životy. Například v regionech, kde stovky delfínů umírají ve vodě o teplotě 41°C, se světoví vůdci snaží obnovit důvěryhodnost rozděleného mezinárodního systému.
Na COP 30 prezident Brazílie Inácio Lula da Silva představil Fond pro věčné lesy (TFFF) jako příklad zeleného kapitalismu, s počátečním závazkem ve výši 5,5 miliardy USD. TFFF je financování, které odměňuje země a komunity za ochranu lesů, a tím končí éra podmíněných darů, které slibovaly výhody pro investory a ekologické praktiky.
Iniciativa TFFF má za cíl sjednotit environmentální etiku a tržní logiku. Úspěch však závisí na výpočtu, kolik zisku je potřeba generovat k zabránění odlesňování. Tento výpočet ilustruje dilema 21. století: sladit ekonomické ambice s udržitelností Země.
Jasně se to projevuje v terminologii spojené s Fondem pro věčné lesy. Silná ekonomická narace nevyhnutelně transformuje Amazonii na laboratoř spojující zisk a ochranu. Například ministr financí Brazílie Fernando Haddad, který má v plánu získat 10 miliard USD pro TFFF, tento systém považuje za pragmatickou revoluci. Zatímco ministr životního prostředí Brazílie Marina Silva tvrdí, že TFFF je investice, nikoli dar.
Vnější pozadí COP 30 však postrádá optimismus. Skupina mladých domorodců se vydala na dlouhou cestu po 3000 km řeky, aby demonstrativně požadovala spravedlnost. Dosud je mezinárodní financování klimatu pro domorodé obyvatelstvo velmi slabé, tvoří méně než 1 % z dostupných fondů. Přitom domorodé komunity chrání přibližně 80 % světových přírodních ekosystémů.
Také mladí lidé z Amazonie se stávají politickými aktéry. Odpírají skupinám ze Severu (vyspělé země), které neustále vrhají odpovědnost, aniž by sdílely významné zdroje.
Absence Donald Trumpa (USA) a Xi Jinpinga (Čína) na několika klimatických fórech zvýrazňuje vnímání diplomatického vakuua. Trump odmítá vědecký konsensus a vnímá ekologický aktivismus jako ekonomickou překážku. Čína naopak na konferenci přivezla vlivné zástupce a nová klimatická opatření, ačkoli se zaměřuje především na vlastní růst.
Výsledkem je svět bez jasného klimatického gravitačního centra. Každá země se zdá, že jednají dle svých vlastních zájmů.
V této situaci se Brazílie snaží hrát roli zprostředkovatele mezi průmyslovými Severními skupinami a zeměmi Jižní, které chtějí chránit životní prostředí. Brazílie se blíží k Evropské unii a obnovuje diskusi o ekologické spravedlnosti.
Pedro Sánchez, španělský premiér, ve svém projevu upozorňuje, že změna klimatu v jeho zemi způsobila více než 20 000 úmrtí za posledních pět let. Evropský tón ukazuje postoj protichůdný negaci z Washingtonu.
Evropská unie se snaží znovu potvrdit své normativní vedení, ale čelí vnitřním rozporům a tlaku ze strany průmyslového sektoru, který se vzpírá tranzici. Belém se tak stává symbolickou scénou pro soutěž o legitimitu.
Multilateralismus se pokouší přežít ve středu politických rozporů a snah zpeněžit otázky životního prostředí. Zároveň se však dopady globálního oteplování stále intensifikují. Extrémní sucha v Amazonii, hromadná úhyn ryb a nedostatek vody v komunitách podél řeky ilustrují erozivní procesy systémů, které se dostaly za kritické hranice.
Vědci varují, že některé lesy se blíží k bodu, kdy nebudou schopny se obnovit, což by znamenalo, že rozlehlé oblasti se promění v zničenou savanu. Ekologická krize se mísí s krizí humanitární. Tisíce dětí ztrácí přístup ke vzdělání a potravě během měsíců extrémního sucha.
Každodenní drama v tomto regionu zpochybňuje jakoukoliv naraci klimatu optimistické povahy. COP 30 se snaží obrátit tento symbolický a politický pád. Brazílie staví na vedoucí roli ekologické diplomacie, která se snaží o integraci technologií, sociálních aspektů a ekonomického pragmatismu.
Nicméně pochybnosti přetrvávají: představuje Fond pro věčné lesy nový environmentální akord nebo jen finanční vylepšení stejných výnosových logik? Úspěch tohoto projektu závisí na naší schopnosti odolávat pokušení generovat větší zisky z kácení než z péče o stromy.
Jednání a projevy během COP 30 zanechávají smíšené pocity. Mezi sliby spolupráce a strategickým tichem se objevuje vědomí, že čas na diplomacii se protahuje, zatímco čas na řešení klimatických problémů se ztenčuje. Odpovědí proto není jen vyjadřování závazků, ale přeměna těchto závazků na konkrétní činy, které propojí vědu, politiku a společnost.
Belém představuje tuto křižovatku: hranici mezi rétorikou a přežitím.
