Konference o klimatu v Belém: Problémy a naděje
Od roku 2003 se žádná klimatická konference OSN neuskutečnila včas, a ani v roce 2025 tomu nebude jinak. V brazilském Belému dochází k prodlužování jednání a účastníci zůstávají na místě déle, než bylo plánováno. Spor se týká financí a otázky, jak a kdy se svět zbaví fosilních paliv.
Úspěch klimatického summitu visí na vlásku. Navzdory optimistickým prohlášením brazilské vlády o brzkém ukončení konference, účastníci nadále pracují na textu, který by měl zajistit exit z fosilních paliv. I když brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva navrhl plán, v textu prvních návrhů se nic takového neobjevilo. Aliance tvořená přibližně 80 zeměmi se snaží o to, aby bylo využívání uhlí, ropy a plynu právně závazné. Mezi členy této aliance jsou státy Latinské Ameriky, Afriky a Asie, stejně jako většina států EU.
Ministr životního prostředí Německa Carsten Schneider zdůraznil: „Z tohoto důvodu jsme se jako Evropská unie rozhodli jasně vyjádřit, že potřebujeme více opatření na ochranu klimatu a jednoznačné předpisy pro odchod z fosilních paliv.“
Ale producenti ropy se snaží tyto změny zablokovat a co nejdéle udržet své obchodní modely. Odborníci uvádějí, že fosilní průmysl vydělává každý den tři miliardy dolarů. „Všichni víme, kdo brání pokroku,“ říká francouzská ministryně Monique Barbut. Mezi blokujícími státy jsou ropné země jako Rusko, Indie a Saúdská Arábie, ale také řada rozvojových zemí.
Nervy jsou napnuté. Členské státy EU obviňují ropné země, že sabotují pokrok zemí globálního jihu. Diskusní skupina, kterou svolala brazilská předsednictví, se rozpadla bez dosažení výsledku.
Evropská unie vyvíjí tlak na vedení summitu, aby předložilo novou nabídku kompromisu, a hrozí, že vyjednávání ukončí. „Je to vážné,“ uvádí evropská delegace. EU klimatický komisař Wopke Hoekstra dodává: „Raději nemít žádný výsledek, než výsledek bez plánu pro odchod od uhlí, ropy a plynu.“
Rozvojové země na druhé straně postrádají jasné finanční závazky. Země jako Čad, Myanmar či Honduras žádají o podporu, aby se mohly přizpůsobit následkům změny klimatu, jako je budování hrází, zpevnění pobřeží či zabezpečení vodních zdrojů. Průmyslové státy by měly do roku 2030 poskytnout třikrát více prostředků než dnes.
Je to drzost, říká Sabine Minninger z rozvojové organizace „Chléb pro svět“. Nejchudší státy potřebují jistotu v plánování. „Rozvojové země chtějí 120 miliard dolarů na přípravu na klimatickou krizi. Nyní ale byla vzata základní částka 40 miliard a mluví se jen o ztrojnásobení možného, co možná bude,“ dodává Minninger.
EU naznačila flexibilitu ohledně financování přizpůsobení, pokud bude dodržen celkový plán. O míře pokroku je však stále daleko. Konečný výsledek summit může být dosažen pouze tehdy, pokud žádný z téměř 200 států nevznesou námitky. Čas se krátí a brazilská předsednictví čelí naléhavosti situace.
