Kv beautiful revoluce kvantové mechaniky
Kvantová fyzika otřásla základy filosofického myšlení, nutí nás přepracovat základní pojmy, jako je realita, kauzalita a dokonce i povaha samotného poznání. S blížícím se stoletím od vzniku této revoluční teorie je stále jasnější, že její dopad sahá daleko za oblast fyziky, redefinujíc, jak chápeme svět a naše místo v něm.
V prosinci 1925 fyzik Erwin Schrödinger vyvinul rovnici, která navždy změnila náš způsob popisu reality. Od té doby se subatomový svět přestal zdát exotickým územím a stal se neviditelným základem většiny technologií, které každý den používáme. Jak bylo zmíněno, kvantová fyzika je také výzvou pro svět filosofie, zejména pro řadu otázek, které klade z konceptuálního hlediska a ohledně našeho chápání světa.
Za ostrůvek kultury v Alphaville, Cristian Mariani, výzkumník na Institutu filosofických studií na USI v Luganu, zdůraznil tuto filosofickou revoluci: „Kvantová mechanika – říká – je vrcholem úvah, které nás vedly k hledání jednotícího principu v rozmanitosti věcí kolem nás: od hvězd po rostliny až po složitost našeho mozku… To, co nás spojuje, je, že všechno je tvořeno elementárními částicemi…“
Tento princip, hledaný již od prvních řeckých filosofů, nachází v kvantové mechanice formulaci, která zpochybňuje naše hluboké intuice o povaze reality. Mariani dále vysvětluje: „Nevíme, co se děje, když interagujeme se kvantovými systémy. Něco se děje, ale přesně nevíme co.“ Tato vnitřní nejistota vedla k radikální přepracování konceptu příčiny a následku, který je pilířem západního filosofického myšlení.
Guido Tonelli, fyzik z CERNu a profesor na Univerzitě v Pise, také upozornil, jak kvantová fyzika zavedla pojmy, které zpochybňují naše každodenní vnímání světa: „Ve světě nekonečně malého jsou měřicí operace extrémně delikátní, protože v tomto světě je přenos energie srovnatelný s interakcí, kterou je třeba vykonat, aby se měření provedlo. Proto, když má pozorovatel co do činění s drobnými přenosy energie, musí být velmi pozorný, protože samotná měřicí operace může změnit výsledek.“ Tato úvaha má hluboké filosofické důsledky, zpochybňuje myšlenku objektivní reality nezávislé na pozorování.
Problém kvantové neurčitosti, na který Mariani upozorňuje, revolucionalizoval naše chápání hmoty: „Můžeme si představit mikroskopické objekty jako jakési mraky, takže nemáme definované vlastnosti. A to je filosofický problém, o kterém se diskutuje alespoň od Platóna. V Timeu hovoří o demiurgovi, který formuje svět idejí a předtím, než to udělá, vychází z tohoto receptáklu, jakési beztvaré hmoty. Svět kvantové fyziky je tedy jakési platonické receptákl, ale nemáme nikdo demiurga. Děláme měření a nevíme, jak děláme, abychom tyto elektrony určily, abychom získali stoly, stroje atd.“
Kvantová revoluce také ovlivnila náš způsob myšlení o vědomí a mysli. Někteří teoretici navrhli, že kvantové jevy by mohly hrát roli v mozkových procesech, což otevírá nové perspektivy na problém mysli a těla a povahu vědomí.
Po sto letech od její formulace tedy kvantová mechanika i nadále zpochybňuje filosofy, nabízí nové úhly pohledu na povahu reality a naši roli jako pozorovatelů. Zpochybňuje základní pojmy, jako jsou kauzalita, determinismus, objektivita a samotná povaha hmoty a informace. Jak uzavřel Tonelli: „Jsme teprve na začátku jakési revoluce, která v posledních sto letech převrátila celý svět.“ Tato revoluce se neomezuje pouze na fyziku nebo technologii, ale nadále hluboce formuje náš způsob myšlení a chápání vesmíru a našeho místa v něm.
Oslava stého výročí kvantové mechaniky v roce 2025 tak není jen poctou úspěšné vědecké teorii, ale uznáním toho, jak tato teorie navždy změnila náš způsob filosofického myšlení a kladení otázek o nejhlubších existenciálních tématech.
