Nová studie odhaluje, že DNA vlka se nachází téměř u každého psa
Nová studie Amerického muzea přírodní historie a Smithsonianského národního muzea přírodní historie odhalila, že téměř každý moderní pes obsahuje malé části DNA vlka. Tým vědců analyzoval více než 2 700 genomů, které pocházely od vlků, psů různých plemen, bezdomovských populací a starších druhů z rodiny psovitých.
Data naznačují, že tento genetický vliv vznikl velmi dávno, přibližně před 1 000 generacemi, a uchoval se až do dnešních dnů, i u plemen, která nevykazují vnější příbuznost s vlkem.
Přítomnost této DNA souvisí s aspekty biologie psa, jako je velikost těla, čichové schopnosti a určité vzorce chování. U bezdomovských psů se objevují genetické prvky, které usnadňují přežití v oblastech s lidskou činností, zatímco u plemen žijících ve velkých nadmořských výškách jsou zaznamenány prvky, které pomáhají přizpůsobení prostředí s nízkým obsahem kyslíku. Dokonce i velmi maličká plemena, jako je čivava, vykazují přibližně 0,2 % vlčí DNA.
Tato studie zpochybňuje starší názor, že pes musí mít minimální vztah s vlkem, aby si zachoval své charakteristiky. Naopak, zjištění naznačují, že tyto malé genetické stopy posilují adaptabilitu druhu a osvětlí hluboký historický vztah, který spojuje psa s vlkem.
