Nové Výzkumy odhalují rychlost a směr pohybu naší sluneční soustavy
Výzkumný tým vedený astrofyzikem Lukasem Bamah z univerzity v Bielefeldu v Německu odhalil nové a překvapující nálezy týkající se rychlosti a směru pohybu naší sluneční soustavy. Tato zjištění vyzývají stávající standardní model v oblasti kosmologie a byla publikována v odborném časopise.
„Naše analýza ukazuje, že sluneční soustava se pohybuje více než třikrát rychleji, než předpokládají současné modely,“ řekl Bamah. „Tento výsledek jasně odporuje očekáváním založeným na standardní kosmologii a nutí nás přehodnotit naše předchozí předpoklady.“
Aby určili pohyb sluneční soustavy, tým analyzoval rozložení rádiových galaxií, které jsou vzdálenými galaxií vyzařujícími silné rádiové vlny. Tato elektromagnetická radiace má velmi dlouhé vlnové délky, podobné těm, které se používají pro rádiové signály. Protože rádiové vlny mohou proniknout prachem a plynem, které zakrývají viditelné světlo, rádiové teleskopy, které sledují objekty v prostoru pomocí rádiové radiace, mohou pozorovat galaxie, které optické přístroje nedokáží zachytit.
Jak se sluneční soustava pohybuje vesmírem, vytváří tento pohyb jemný „protiproud“, kdy se mírně více rádiových galaxií objevuje ve směru pohybu. Rozdíl je nepatrný a lze jej zjistit pouze pomocí velmi citlivých měření.
Díky datům z teleskopu LOFAR (Low Frequency Array) – sítě rádiových teleskopů navržené pro zkoumání oblohy na nejnižších rádiových frekvencích dostupných ze zemského povrchu s bezprecedentním rozlišením. Díky této síti rozprostřené v několika zemích po Evropě, v kombinaci s daty ze dvou dalších rádiových observatoří, se výzkumníkům podařilo poprvé provést velmi přesný odhad počtu těchto rádiových galaxií.
Použili novou statistickou metodu, která vysvětluje, že mnoho rádiových galaxií se skládá z více složek. Toto vylepšené analýza vedla k větším nejistotám na úrovni měření, ale také k realistickým výsledkům. I přesto kombinace dat ze všech tří rádiových teleskopů odhalila odchylku přesahující 5 sigma, což je silný statistický signál považovaný vědou za důkaz významného výsledku.
Měření ukazuje anizotropie („dipól“) v rozložení rádiových galaxií, a to v intenzitě třikrát a půlkrát větší, než jak předpokládá standardní model vesmíru. Jedná se o vlastnost hmoty nebo systému, kde její charakteristiky závisí na směru. To znamená, že hmota se chová v různých směrech odlišně, na rozdíl od izotropie, kde jsou vlastnosti ve všech směrech shodné.
Tenhle model popisuje původ a vývoj vesmíru od Velkého třesku a předpokládá značně jednotné rozložení hmoty. „Pokud se naše sluneční soustava skutečně pohybuje tak rychle, musíme zpochybnit základní předpoklady týkající se struktury vesmíru na velkých měřítkách,“ vysvětlil profesor Dominik J. Schwartz, kosmolog z univerzity Bielefeld a spoluautor výzkumu. „Na druhé straně, je možné, že rozložení rádiových galaxií samo o sobě je méně homogenní, než jsme si mysleli. Tak či onak, naše současné modely jsou pod zkouškou.“
Nové výsledky potvrzují předchozí pozorování, při nichž výzkumníci analyzovali kvazary, nejjasnější centrály vzdálených galaxií, ve kterých supermasivní černé díry absorbují materiál a vyzařují obrovské množství energie. Tento výzkum zdůrazňuje, jak nové pozorovací metody mohou zásadně přetvořit naše porozumění vesmíru a kolik dalších objevů ještě zbývá učinit.
