Nové Zjistitelný Rychlost Našeho Slunečního Systému
Naše Sluneční soustava obíhá kolem galaktického centra odhadovanou rychlostí 792 000 kilometrů za hodinu, přičemž na dokončení jednoho galaktického roku potřebuje 225 milionů pozemských let. Mezitím se předpokládá, že Mléčná dráha jako celek se pohybuje rychlostí přibližně 2,1 milionu kilometrů za hodinu.
I když náš sluneční systém rozhodně nečeká, tým mezinárodních vědců provedl analýzu rádiových galaxií, která naznačuje, že se můžeme pohybovat ještě rychleji vesmírem, než se dříve myslelo. A to podstatně rychleji.
Tato zjištění by byla významná sama o sobě, avšak tento rozpor má také „profound cosmological implications“, jak uvádějí výzkumníci, což naznačuje chyby v našem současném chápání vesmíru a potenciálně zpochybňuje dlouhodobý princip, který tvrdí, že naše pozice ve vesmíru není nějak zvláštní.
„Naše analýza ukazuje, že Sluneční soustava se pohybuje více než třikrát rychleji, než současné modely předpovídají,“ říká hlavní autor Lukas Böhme, astrofyzik z Bielefeldské univerzity v Německu. „Tento výsledek jasně odporuje očekáváním založeným na standardní kosmologii a nutí nás přehodnotit naše předchozí předpoklady.“
Pro dosažení tohoto závěru Böhme a jeho kolegové analyzovali rozložení rádiových galaxií viditelných ze Země. Rádiové galaxie jsou pojmenovány podle svého vyzařování silných rádiových vln, což je druh elektromagnetického záření s nízkými frekvencemi a dlouhými vlnovými délkami.
Rádiové vlny mohou procházet prachem a plynem, které blokují viditelné světlo, a přenášet cenné stopy o dalekých galaxiích, které nemůžeme vidět. Pomocí rádiových teleskopů mohou astronomové studovat rozsáhlé, lalokovité oblasti rádiového záření, které charakterizují tyto galaxie.
Se dostatečným množstvím dat z těchto vzdálených bodů je také možné detekovat slabou varianci vyplývající z našeho pohybu vesmírem, známou jako zdrojový dipól, což způsobuje, že se v našem směru pohybu objevuje více rádiových galaxií než za námi.
Efekt je však jemný a vyžaduje vysoce citlivá měření. Nová studie nabízí obzvlášť přesný soupis rádiových galaxií, vysvětlují výzkumníci, díky datům ze tří rádiových teleskopů, včetně dosud nejhlubší širokopásmové rádiové studie, provedené s nízkofrekvenčním polem (LOFAR) v Evropě.
Vědci také použili nový statistický přístup, aby zohlednili vícero složek rádiových galaxií, jejichž komplexnost se zdá být klíčovým faktorem při přesném měření toho, co je známé jako kosmický rádiový dipól.
Kombinováním dat ze všech tří teleskopů vědci objevili překvapující míru variability v zjevné distribuci rádiových galaxií. Dipól, který detekovali, byl 3,7 krát výraznější, než co předpovídá standardní model vesmíru. Tento rozpor převýšil pět sigma, statistické měřítko naznačující vysokou významnost.
Standardní model se snaží vysvětlit historii vesmíru od Velkého třesku a zahrnuje základní předpoklad známý jako kosmologický princip, který tvrdí, že hmota je homogenně rozložena, když ji pozorujeme z dostatečného měřítka.
Jinými slovy, naše místo ve vesmíru by mělo být víceméně stejné jako každé jiné, což nenabízí žádnou jedinečnou perspektivu.
Nové nálezy mohou být interpretovány víc než jedním způsobem, uznávají výzkumníci, ale zdají se být přesto revoluční. „Pokud se náš Sluneční systém skutečně pohybuje takovou rychlostí, musíme zpochybnit základní předpoklady o velké struktuře vesmíru,“ říká spoluu autor Dominik J. Schwarz, kosmolog na Bielefeldské univerzitě.
„Alternativně může být distribuce rádiových galaxií sama o sobě méně homogenní, než jsme se domnívali,“ dodává Schwarz. „V každém případě jsou naše současné modely podrobovány zkoušce.“
