Objev kosterního ležiště mořských kraviček v Kataru
Tým výzkumníků ze Smithsonian Institution a Katar Museums nedávno popsal objev kosterního ležiště mořských kraviček v jihozápadním Kataru. Toto místo, známé jako Al Maszhabiya, je rozsáhlé a skládá se z více než 170 různých lokalit, kde byly nalezeny fosilie mořských kraviček.
Na toto místo byly koncem 70. let objeveny geologické nálezy během průzkumu pro těžební a ropný průmysl. Geologové si nebyli jisti totožností kostí rozptýlených po poušti a zaznamenali hojnost „plazích“ kostí, než pokračovali v práci.
Až po 30 letech, na začátku 2000. let, se paleontologové do této odlehlé oblasti vrátili a identifikovali kosti jako patřící mořským kravičkám. „Oblast byla mezi členy našeho úřadu nazývána ‘hřbitov dugongů,’“ říká Ferhan Sakal, archeolog a vedoucí excavace a správy lokalit v Katar Museums. „Ale tehdy jsme neměli tušení, jak bohaté a rozsáhlé toto kosterní ležiště vlastně je.“
Kosterní ležiště bylo popsáno jako jedno z nejbohatších nalezišť fosilií mořských savců na světě, srovnatelné s nalezištěm Cerro Ballena (nebo ‘Velrybí kopec’) v chilské poušti Atacama, kde byly v roce 2011 nalezeny více než 40 jednotlivých kosterních ostatků velryb.
Po získání potřebných povolení v roce 2023 provedli Sakal a jeho kolegové důkladný průzkum Al Maszhabiya a zjistili, že místo je datováno do raného miocénu, přibližně před 21 miliony lety. Také objevili nový druh mořské kravičky, kterou pojmenovali Salwasiren qatarenis, podle země, kde byla nalezena.
Nový druh vypadá pozoruhodně podobně jako žijící dugongové, kteří stále obývají mořské trávy jen 10 mil daleko od Al Maszhabiya, přičemž výzkumníci si všimli několika klíčových rozdílů. Vyhynulý druh stále měl kosti zadních končetin, které dnešní mořské kravičky ztratily po milionech let evoluce. Byly také menší a měly rovnější rypáky a kratší tesáky než jejich žijící příbuzní.
Kromě kostí mořských kraviček objevili výzkumníci také fosilie žraloků, ryb podobných barevám, prehistorických delfínů a mořských želv, což naznačuje, že tato suchá, neúrodná oblast pouště byla kdysi součástí mělkého mořského prostředí, které podporovalo bohatou rozmanitost života.
Podle Sakala zachovávají skály kolem Al Maszhabiya záznam o tom, jak se taková prostředí měnila v průběhu posledních 21 milionů let, a tím poskytují klíčové poznatky o tom, jak se mohou měnit v budoucnosti. „Pokud se můžeme poučit z minulých záznamů o tom, jak komunity mořských trav přežily klimatické stresy nebo jiné hlavní narušení, jako jsou změny hladiny moře a salinity, můžeme si stanovit cíle pro lepší budoucnost Perského zálivu,“ říká.
Jak jsou jemné listy mořských trav vzácně fosilizovány, musí se výzkumníci spolehnout na fosilizované kosti starověkých býložravců, jako je Salwasiren qatarenis, aby se skládali zpět informace o minulých prostředích.
Dnes je Perský záliv domovem největšího jednotlivého stáda dugongů na světě, avšak jejich budoucnost v této oblasti je nejistá. Mořské louky, které lemují velké části zálivu, jsou ohroženy rostoucími teplotami a úrovní salinity, stejně jako znečištěním a rychlým průmyslovým rozvojem v regionu.
Dugongové se živí téměř výhradně těmito mořskými trávami. Tím, že tak činí, uvolňují uložené živiny, které prospívají jiným rostlinám a vodním živočichům, čímž se stávají „inženýry ekosystémů“ a klíčovými pro celkové zdraví pobřežních vod v zálivu.
Podle Nicholase Pyensona, kurátora fosilních mořských savců ve Smithsonian, pravděpodobně hrál Salwasiren qatarenis podobnou roli. „Hustota kosterního ležiště Al Maszhabiya nám dává velký náznak, že Salwasiren hrál roli inženýra ekosystému mořských trav v raném miocénu tak, jak to dnes dělají dugongové. Bylo zde plné nahrazení evolučních aktérů, ale nikoli jejich ekologických rolí,“ říká.
Výsledky z této studie byly publikovány v časopise PeerJ.
