Objev nového jádra v Kuiperově pásu: Klíč k pochopení evoluce sluneční soustavy
Pirminis branduolys byl nalezen pomocí grafů orbit 189 objektů Kuiperova pásu (KBO). Nachází se přibližně 44 astronomických jednotek od Slunce, přičemž jedna astronomická jednotka představuje vzdálenost mezi Sluncem a Zemí. Od objevení jádra v Kuiperově pásu nebyly nalezeny žádné další struktury.
To se změnilo, když Amir Siraj z Princetonské univerzity v USA a jeho kolegové zahájili důkladnou práci – vylepšili data o orbitách 1650 KBO a zadali je do algoritmu, který vyhledává skupiny a struktury. Naučili algoritmus, jak vyhledávat jádra, a poté zkoumali výsledky, aby zjistili, zda existují i jiné struktury. „Jádro nikdy nebylo nalezeno samo – když algoritmus našel jádro, téměř vždy objevil i další skupinu,“ poznamenává A. Siraj.
Vědci nově objevený klastr pojmenovali vnitřní jádro na základě jeho umístění, které se nachází zhruba 43 astronomických jednotek od Slunce. Všechny objekty vnitřního jádra mají velmi kulaté orbity, které téměř přesně splývají s diskem sluneční soustavy.
„Takový stupeň stability orbit je znakem velmi staré, nerušené struktury – taková struktura může poskytnout vodítka k evoluci sluneční soustavy, jak se obří planety pohybovaly po svých orbitách, jaké mezihvězdné prostředí sluneční soustava zažila a vše o jejích raných obdobích,“ říká A. Siraj.
Objev může být zvláště užitečný pro pochopení migrace Neptunu z vnitřní sluneční soustavy, kde se předpokládá, že vznikl, do jeho současné polohy. David Nesvorný z Koloradské univerzity, jeden z objevitelů primárního jádra, věří, že je možné, že během Neptunovy migrace do vnější části sluneční soustavy byly KBO, které tvoří jádro a vnitřní jádro, na chvíli zadrženy gravitační interakcí s touto obří planetou, čímž došlo k uspořádání, které nyní pozorujeme, než Neptun pokračoval ve své cestě.
Očekává se, že letos spuštěná observatoř Veró C. Rubinové v Chile objeví mnohem více KBO, než kolik jich v současnosti známe – což by nám mělo poskytnout více informací o jádru a vnitřním jádru, stejně jako o tom, zda existují jiné dosud neobjevené struktury na okraji sluneční soustavy. „Čím více se dozvíme o struktuře Kuiperova pásu, tím více se dozvíme o historii sluneční soustavy,“ dodává Siraj.
