Příběh posledních okamžiků Karla Patterson Smitha
V roce 1957 poslal ředitel Lincoln Park Zoo v Chicagu malého hada do terénního muzea, které mělo za cíl prozkoumat přírodní historii města. Had, dlouhý 76 centimetrů, byl podroben zkoumání renomovaným herpetologem Karlem Pattersonem Smithem, který v tomto muzeu pracoval už 33 let.
Smith, expert na barevné hady, měl na svém kontě největší sbírky hadů na světě, když odešel do důchodu jako vedoucí zoologické oddělení muzea v roce 1955. Had, jehož kůže se třpytila, měl tvar hlavy podobný jižní africké zelené mambě a Smith si všiml, že v jeho ústech nebyla žádná žádná zjevná vada, což vzbudilo jeho zvědavost.
Následně si Smith takzvaně „vzal život do svých rukou“. Když had zvedl, kousl ho do levého ukazováčku a zanechal na něm dva malé krvavé otisky.
Život ohrožující situace
Bez okamžité lékařské pomoci začal Smith krvácení z prstu pečlivě zaznamenávat ve svém deníku. Začal si psát o příznacích, které se projevily v důsledku hadího jedu, a do 24 hodin zemřel.
Je možné, že stejně jako mnozí ostatní odborníci na hady, i Smith věřil, že hady s třpytivou kůží nemají smrtící jed. Proto se vrátil domů, aby si zaznamenal vliv hadího jedu na jeho tělo.
Americká veřejná rozhlasová stanice PRI zveřejnila video, ve kterém použila slova ze Smithova deníku, aby popsala jeho poslední chvíle. „Cestou na předměstí jsem měl mezi 16:30 a 17:30 silné křeče bez zvracení.“ „Od 17:30 do 18:30 mi vzrostla teplota na 38,7 stupňů Celsia a následně jsem pociťoval zimnici spolu s třesem.“ „Kolem 17:30 jsem začal krvácet z úst, což mohlo být z dásní. O 8:30 jsem snědl dva kousky tostového chleba.“ „Od 21:00 do 00:20 jsem dobře spal. O 00:20 jsem měl močovou potřebu a cítil jsem v ní malé množství krve.“ „Ráno v 4:30 jsem pil sklenici vody. Poté jsem měl opět silné křeče spojené se zvracením.“ „Potraviny vycházely ven bez trávení. Cítil jsem se trochu lépe a spal jsem až do 6:30,“ napsal ve svém deníku.
Odmítnutí lékařské pomoci
Několik hodin před jeho smrtí se Smithovi dostalo dotazu, zda chce lékařskou pomoc. Aby se vyhnul změnám v příznacích, odmítl léčbu. Namísto toho, poháněn svojí vědeckou zvědavostí, začal znovu psát své poznámky, které se týkaly jeho symptomů po snídani. „Na 26. září v 6:30 jsem měl tělesnou teplotu 36,7 stupňů Celsia. Na snídani jsem měl cereálie, vařená vejce, jablečnou omáčku a kávu. Moč se neobjevila. Každé 3 hodiny odcházelo z mého těla malé množství krve. Začal jsem krvácet z úst a nosu, avšak nešlo o velké množství krve.“ „Po obědě, kolem 13:30, jsem si zavolal manželku, protože jsem zvracel. Když jí bylo potřeba pomoci, ztratil jsem vědomí. Byl jsem pokrytý potem.“ Smith byl převezen do nemocnice, kde byla vyvinuta snaha o zajištění jeho vitálních funkcí. Bylo zjištěno, že zemřel na respirační selhání způsobené krvácením do plic.
Vyšší toxicita
Před 20 lety bylo zjištěno, že had známý jako boomslang, konkrétně had žijící v Africe, má jednu z nejtoxičtějších jedů mezi hady. Jeho jed se šíří po těle a vytváří mikroskopické krevní sraženiny, čímž se ztrácí schopnost koagulace krve. Oběti kousnutí tímto hadem umírají na ztrátu krve. Tento stromový had je rozšířený v celé střední a jižní Africe. Dospělý had měří od 100 do 160 centimetrů, některé exempláře mohou dosahovat délky až 183 centimetrů. Živí se ptáky, malými savci, ale také občas konzumuje vajíčka v hnízdech.
Případ byl popsán svědkem, který viděl, jak Smith pečlivě manipuloval s hadem, když ho kousnul. Je pravděpodobné, že Smith a jeho kolegové notu brali hady s třpytivou kůží jako relativně neškodné.
V době, kdy Smith byl kousnut, bylo třeba si uvědomit, že na tento jed neexistoval žádný protijed. Pokud by Smith léčil, mohl mít naději. Nicméně Smith si uchoval všechny myšlenky na úmrtí a neinformoval je o tom druhé, jak uvedl producent pořadu „Science Friday“.
