Proč si pamatujeme některé vzpomínky a jiné zapomínáme?
Někdy se zamýšlíme nad tím, proč některé okamžiky zůstávají v naší paměti po celý život, zatímco jiné se vytrácejí během několika minut. Proč si pamatujeme silné emoce, ale zapomínáme, kde jsme položili klíče? Naše mozky neustále filtrují, shromažďují a přepisují informace – jsou jako živý, měnící se archiv. Kognitivní věda ukazuje, že paměť není pasivní „sklad“, nýbrž neustále fungující, dynamický proces.
Typy paměti
Podle odbornice na neurovědy dr. Karoliny Armonaité z Fakulty matematiky a přírodních věd na Kaunské technologické univerzitě můžeme paměť rozdělit do několika typů, ale obvykle se rozlišují dva hlavní – pracovní (krátkodobá) a dlouhodobá paměť.
„Pracovní paměť umožňuje krátkodobě uchovat a zpracovat informace – například si zapamatovat telefonní číslo nebo jednorázový PIN, dokud provádíme určitou činnost. Lze ji přirovnat k RAM paměti počítače, která se používá pro dočasné operace a výpočty – informace zde jsou uchovávány pouze do té doby, dokud jsou potřebné,“ říká.
Dlouhodobá paměť však není prostě podobná počítačovému pevnému disku, na kterém uchováváme soubory. V biologickém systému jsou vzpomínky dynamické – mění se v závislosti na významu, který situaci dáváme, na tom, zda obsahuje emoční kontext, a na tom, zda jsme aktivními účastníky či jen pozorovateli.
Emoce a paměť
V procesu formování vzpomínek probíhají v mozku složité neuronové procesy. Odbornice vysvětluje, že mozek se skládá z nervových buněk – neuronů, které se spojováním vytvářejí místní a globální sítě. Tyto sítě jsou neustále aktivní – jsou udržovány chemickými a elektrickými signály, které kódují informace získané z okolí nebo vycházející z vnitřních, geneticky naprogramovaných procesů.
„Když dostaneme nový podnět – informační tok z okolí, například vidíme určitou scénu, informace je nejprve zpracovávána v zrakové kůře. Poté se zapojí prefrontální kůra, která souvisí s pracovní pamětí, potřebnou k analýze tohoto obrazu. Pokud scéně nepřisuzujeme význam, neuronové sítě zapojené do jejího zpracování nevytvářejí silné nové spojení, a proto si takový obraz pravděpodobně zapamatujeme jen na krátkou dobu,“ dodává.
Vliv spánku na paměť
Spánek, podle neurovědkyně, hraje velmi důležitou roli v procesu konsolidace paměti. Zvláště významná je fáze spánku s pomalými vlnami, během které se nově vytvořené neuronové sítě znovu aktivují, čímž se posilují spojení mezi neurony.
„Později, během fáze REM spánku, se tyto sítě „přeorganizují“ – nově nabyté informace se integrují s dříve získanými zkušenostmi, čímž se vytvářejí stabilnější stopy dlouhodobé paměti. Proto, když se učíme večer a hned poté jdeme spát, ráno často zjistíme, že naučené informace se snáze vybavují. Důvodem je, že během spánku mozek aktivně reorganizuje, posiluje a integruje nové vzpomínky s již existujícími informacemi,“ říká.
Najděte rovnováhu mezi učením a spánkem
K. Armonaitė se s úsměvem zamýšlí nad tím, že studenti se zdají být velmi obeznámeni s neurovědou – často se učí večer nebo dokonce pozdě v noci, věřící, že se jim během jediné noci zapíše celá semestrální látka. Nicméně osvojení informací bude mnohem efektivnější, pokud po učení nebo opakování hned půjdeme spát, místo abychom trávili čas před obrazovkami.
„Současný životní styl má na naši paměť významný vliv – často negativní. Obrazovky před spánkem, zejména telefony a počítače, vyzařují modré světlo, které potlačuje produkci melatoninu – hormonu regulujiícího spánek. Nepravidelný spánkový cyklus ztěžuje mozku udržování stabilního rytmu dne a noci, což ztěžuje synchronizaci pracovního a odpočinkového času,“ zdůrazňuje.
