Reakce na šimpanze: Jak naše mozky reagují na primární zvuky
Když slyšíme lidský hlas, naše mozky okamžitě aktivují složité analytické systémy: rozpoznávají tón, zabarvení, emocionální náboj a dokonce i možné úmysly. Nový výzkum z Ženevské univerzity však ukázal, že tyto procesy neaktivují pouze lidské hlasy. Zvuky vydávané šimpanzi vyvolávají v naší sluchové kůře jasnou, silnou a evolučně starou reakci.
Co je však ještě důležitější, toto se neděje při poslechu jiných primátů.
Specializované oblasti mozku pro šimpanze
Výzkumníci pomocí fMRI skeneru sledovali aktivitu mozku 23 dobrovolníků, když poslouchali čtyři typy vokalizace: lidské hlasy, hlasy šimpanzů, bonobů a makaků. Ačkoli jsou bonobové geneticky do značné míry blízcí šimpanzům, jejich „zpívající“ hlasy nevyvolávají v našich neuronech žádné reakce, které by se podobaly primitivnímu probuzení. Hlasové projevy makaků na nás nevykazují žádný vliv – jejich zvuky jsou evolučně i akusticky příliš vzdálené.
Na druhé straně hlasy šimpanzů – burácející, robustní, s širokým spektrem – aktivují velmi staré neuronové sítě citlivé na emoce a sociální signály.
Proč právě šimpanzi?
Nejdůležitější není genetická příbuznost, ale akustika. Vokalizace šimpanzů jsou širokopásmové – mají mnoho frekvencí, nízké registre, tělesné a drsné. Tyto signály byly evolučně kritické: informují o nebezpečí, hněvu, úzkosti a naléhavosti. Lidské mozky tyto signály rozpoznávají okamžitě, jako by se zapla starodávná výstražná signalizace.
Naopak zvuky bonobů připomínají melodie – pro naše mozky jsou méně „biologicky významné“.
Kde v mozku vzniká tento archaický reflex?
Nejvýraznější reakci vědci zaznamenali v horní části spánkového laloku – oblasti, která:
- zpracovává řeč
- rozpoznává hudbu
- reaguje na rytmus
- analyzuje emoce
Jakmile uslyší šimpanze křičet, tato zóna se aktivuje, jako by slyšela něco velmi povědomého. Je fascinující, že zvuk není lidský.
Pravěká komunikační soustava, která v nás stále žije
Tento výzkum přispívá k nové teorii evoluce jazyka. Ukazuje, že základ našeho jazyka netvořily pouze slova, ale mnohem starší multimodální systém – zvuky, tělesné gesta a sociální projevy. Primáti, zejména šimpanzi a bonobové, používají gesta přesně tak, jak děti před tím, než začnou mluvit: ukazují, tahají, prosí a iniciují akce.
Pokud spojíme tyto poznatky s novým objevem o rezonančních kvalitách hlasu, vyplývá jasný závěr: lidské mozky měly ještě před vznikem jazyka neuronové systémy reagující na emocionální zvuky a tělesné signály.
Proto novorozenci rozpoznávají hlas matky ještě před narozením – reagují na širokopásmové signály, nikoli na slova.
Co to znamená pro výzkum původu jazyka?
Vědci se domnívají, že schopnosti zpracování lidského hlasu vznikly mnohem dříve, než vznikl jazyk. Technologie neverbální komunikace, kterou naše mozky stále udržují a aktivně využívají, svědčí o tom, že i dnes instinktivně reagujeme na křik šimpanzů, ačkoliv k tomu v každodenním životě nemáme příležitost. To však neznamená, že rozumíme šimpanzům – pouze sdílíme s nimi společné komunikační základy, které mají tisíce let historie.
