Realita klimatických dohod z COP30 v Brazílii
Na nedávném klimatickém summitu COP30 v Brazílii se ukázalo, že ujednání týkající se klimatu byla méně ambiciózní, než mnozí očekávali. Dánský ministr životního prostředí Lars Aagaard, který vyjednával jménem EU, přiznal, že si není jistý, zda tento systém vůbec může vyřešit klimatické výzvy, a to i po 36 hodinách intenzivních jednání.
Letos se výsledky summitu ukázaly jako zklamání pro bohaté i chudé země. Mnozí, kteří doufali, že se podaří pokračovat v ambiciózních plánech na omezení používání fosilních paliv, byli rozčarováni. Pro některé státy, zejména z EU a latinskoamerických zemí, bylo zklamáním, že se poprvé v dohodě zmínily fosilní paliva, ale sama o sobě tato zmínka implikuje minimální kroky směrem k jejich odstavování.
Chudé rozvojové země, které nesou následky klimatických změn, rovněž zůstávají bez potřebných prostředků pro ochranu proti extrémním výkyvům počasí a ztrátám příjmů. Evropská unie lačně požadovala, aby došlo k dalším krokům směrem k vyřazení fosilních paliv, avšak tyto snahy se setkaly s odporem od významných producentů ropy a velkých rozvojových zemí, jako jsou Čína a Indie.
Na konci summitu se zdálo, že došlo k dohodě, ale ne všichni byli spokojeni a mnohé země hlasovaly spíše z frustrace než z přesvědčení. Tato situace ukazuje, že očekávání budoucích klimatických jednání by měla být nižší, než jaká byla dříve.
V příštích letech je pravděpodobné, že se více zaměříme na to, co je možné udělat, jako například přechod na obnovitelné energie, než na to, co by se mělo zakázat, jakým je emise skleníkových plynů. Tato změna přístupu, i když může vypadat jako ústup, může být strategickým rozhodnutím ve složitém mezinárodním prostředí, kde se volí bitvy opatrně a zaměřujeme se na řešení, které jsou důležitá a dosažitelná.
