Rozhodování a jeho emocionální a kontextuální vlivy
Neuropsycholožka Lucía Crivelli, vedoucí neuropsychologie pro dospělé ve Fleni, zdůraznila, že mnoho každodenních a zásadních rozhodnutí, která činíme, je „více ovlivněno kontextem a emocemi, než si myslíme“.
Crivelli podrobně vysvětlila mechanismy, které ovlivňují rozhodovací procesy, a to, jak kognitivní zkreslení podmiňují svobodu, kterou si připisujeme při výběru. Ve svém rozhovoru se zaměřila na přínos nositele Nobelovy ceny za ekonomii Daniela Kahnemana a neurovědce Antonia Damasia, kteří prokázali vědeckými důkazy, že racionální logika většinou nevládne našim rozhodnutím, jak se dosud věřilo. Namísto toho mají automatické tendence, emoce a prostředí mnohem větší váhu, než lidová kultura naznačuje.
Crivelli upozornila na to, že takzvaná kartézská teorie rozumu — která umisťovala ovládání myšlenek a činů do chladné logiky — je vytlačována důkazy, které uznávají emoce a kontext jako rozhodující síly.
V tomto kontextu zmínila „teorii perspektiv“, kterou Kahneman představil v roce 2002 a za kterou získal Nobelovu cenu. Tento přístup revolučně změnil chápání rozhodování, protože odhalil, že existují alespoň dva systémy, které fungují paralelně: “První systém je impulsivní, řídí se vzpomínkami a rozhodnutími, která jsme již učinili, a jedná automaticky, bez naší vůle. Druhý systém je spojen s racionálními rozhodnutími a vyžaduje pečlivé uvážení a úsilí”.
Podle Crivelli je častou chybou předpokládat, že druhý systém dominuje našim životům, když ve skutečnosti mnoho rozhodnutí, která považujeme za racionální, je automatických a ovládá je první systém.
Kognitivní zkreslení při rozhodování
Jedním z nejsilnějších zkreslení je zkreslení potvrzení, které nutí lidi hledat důkazy, které posilují jejich předchozí víry, a ignorovat protichůdné důkazy. Crivelli ilustrovala: “Myslím, že můj pes mě chápe. Když udělá, co říkám, potvrzuji svou víru. Když mě neposlouchá, přisuzuji to rozptýlení”. Dalším základním zkreslením je zkreslení dostupnosti: “Když něco zůstává v naší paměti, například zprávy o útocích žraloků, je pravděpodobnější, že budeme mít strach z žraloků než z chřipky, i když je objektivně častější, že lidé umírají na chřipku než při útoku žraloka”.
Fenomén kotvení také získal zvláštní pozornost během rozhovoru. “Když někdo zmíní číslo — ať už v ekonomice, při jednání nebo v každodenním životě — mysl se soustředí na tuto hodnotu,” podrobně vysvětlila. Uvedla příklady od cen v obchodech až po psychologické zaokrouhlování: “Známá ‘tři devadesát devět’ v supermarketech nás přitahuje k čtyřce. Takže vnímáme, že tři devadesát devět je levnější, než ve skutečnosti je”.
Crivelli se dále podívala na vliv referenčních rámců — tzv. „efekt rámce“ — při rozhodování. “Záleží na tom, jak jsou slova prezentována a jak je nabídnuta možnost, jak se odhodláváme k rozhodnutím,“ řekla a zdůraznila, jak může stejný produkt vypadat jinak podle označení: „Pokud v přírodní prodejně říká ’90 % bez tuku‘, vzbuzuje to pozitivní pocit; ale pokud by řeklo ’10 % tuku‘, pravděpodobně bychom to nekoupili, i když je to ten stejný produkt”.
Při dotazu moderátorů na rozdíl mezi drobnými každodenními volbami a těmi, které mění průběh života, neuropsycholožka určovala: „Existují každodenní rozhodnutí, jako například vzít si kávu, a zásadní rozhodnutí, jako je stěhování, změna zaměstnání nebo mít dítě. Tyto bývají váženy daleko více a jsou plodnou půdou pro to, aby se emoce, kontext a racionální úvaha protínaly“.
Při dotazu moderátorů na roli těla v těchto kritických okamžicích se Crivelli odvolala na práci Antonia Damasia a teorii, která spojuje viscerální pocity s kognitivními volbami: “Damasio začal měřit viscerální aktivitu — známý gut feeling —, vodivost pleti a svalové kontrakce. Zjistil, že averze k riziku se často projevuje nejprve v těle. Předtím, než si člověk něco uvědomí, jeho biologie již anticipuje rozhodnutí”.
Tak tedy argumentovala, že pojetí „tělo-mysl“ není dualistické, ale že hluboká rozhodnutí mobilizují jak fyziologické, tak mentální systémy. “Líbí se mi vrátit se k myšlence, že rozum není všechno, že tělo a emoce také rozhodují. Samozřejmě, že rozum také hodnotí proměnné, posuzuje výhody a náklady a pomáhá nám postupovat dál,” shrnula.
