Rychlé tání ledu v Antarktidě a jeho varování pro budoucnost
Před přibližně 9 000 lety došlo v Antarktidě k rychlému tání části ledu východní oblasti. To bylo zapříčiněno řadou událostí, a existují náznaky, že by se podobný kaskádový efekt mohl v blízké budoucnosti opakovat. Toto zjištění pochází z výzkumu publikovaného v časopise Nature Geoscience, který vedl Yusuke Suganuma z Japonského institutu polárních výzkumů (Nipr) a Univerzity Sokendai.
Vědci použili různé typy dat, včetně vzorků mořských sedimentů odebraných v zálivu poblíž japonské antarktického stanice Syowa, a morfologických analýz pobřeží, aby rekonstruli řetězec událostí, které vedly k rychlému tání ledu před více než 9 000 lety.
Spouštěčem tohoto kaskádového efektu byl přístup studené vody do moře, která vznikla táním některých vnitřních ledovců. To vedlo k ochlazení povrchových vrstev části oceánu. Studená voda se navíc nemíchala s hlubšími vrstvami a způsobila určitou stratifikaci, která vedla k rozvoji nových proudů a příchodu teplejších vod do hloubky. Tento teplý proud následně erodoval okraje ledovců, které sahaly od vnitrozemí až do moře a fungovaly jako opory, čímž omezovaly jejich posun do moře.
Nová situace tedy podpořila příliv nové studené povrchové vody a zvýšení těchto teplých proudů, což vedlo k kaskádovému efektu, který rychle zvyšoval rychlost tání značné části východní ledovcové čepice. Tento fenomén, jak upozorňují vědci, by měl sloužit jako varování pro budoucnost. Existuje totiž možnost, že podobný jev se může znovu objevit, a že rychlost tání antarktického ledu by se mohla urychlit mnohem více, než se dosud předpokládalo.
