Rychlost pohybu sluneční soustavy překvapila vědce
Podle nové studie z Bielefeldské university, která byla zveřejněna 13. listopadu, se ukázalo, že sluneční soustava se pohybuje rychlostí, která je více než třikrát rychlejší, než doposud předpokládaly existující modely. Tento objev vyvolává otázky o naší dosavadní znalosti o vesmíru a jeho struktuře.
Vědecký tým vedený astronomem Lukasem Böhmem analyzoval rozložení takzvaných radiogalaxií, které vysílají silné rádiové vlny. Tyto galaxie, vzdálené tisíce světelných let, emitují rádiové signály, které dokážou proniknout prachem a plynem, což umožňuje jejich pozorování i pomocí rádioteleskopů, které zachytávají vlny, které optické přístroje nemohou zaznamenat.
Když se sluneční soustava pohybuje vesmírem, vytváří to jemný „protiproud“, což znamená, že v jejím směru pohybu je pozorováno o něco více radiogalaxií. Tento jev je velmi subtilní a lze ho detekovat pouze pomocí vysoce citlivých měření.
Vědci využili data z evropské sítě rádioteleskopů s názvem Low Frequency Array a kombinovali je s daty z dalších dvou rádioteleskopů, což jim umožnilo poprvé provést velmi přesný počet těchto radiogalaxií. Použili novou statistickou metodu, která zohlednila, že mnoho radiogalaxií se skládá z více částí.
Výsledky ukázaly, že kombinace dat ze všech tří rádioteleskopů vykazuje odchylku přes pět standardních odchylek, což je v oblasti vědeckého výzkumu považováno za statisticky významný signál a důkaz významného výsledku.
Böhme uvedl: „Naše analýza ukazuje, že rychlost pohybu sluneční soustavy výrazně převyšuje předpovědi dosavadních modelů. Tento výsledek přímo odporuje očekáváním založeným na standardní kosmologii, což nás nutí přehodnotit naše předpoklady.“
Modely, na které se lídři výzkumu odvolávají, popisují původ a evoluci vesmíru od Velkého třesku a předpokládají, že hmota je přitom v podstatě rovnoměrně rozdělena. Člen výzkumného týmu a astronom Dominik J. Schwarz zdůraznil, že pokud se sluneční soustava skutečně pohybuje touto rychlostí, musíme zpochybnit základní předpoklady o velkých strukturách vesmíru.
Tato studie navazuje na předchozí pozorování, která rovněž naznačovala anomálie. V minulosti takové pozorování zachytily quasar, tedy extremně jasná centra vzdálených galaxií, v nichž supermasivní černé díry absorbují materiál a emitují obrovské množství energie. Stejné anomální efekty byly také zaznamenány v těchto infračervených datech, což naznačuje, že se nejedná o měřicí chybu, ale o skutečné rysy vesmíru.
Vědci uzavírají, že tato studie ukazuje, jak nové metody pozorování mohou zásadně přetvořit naše chápání vesmíru a kolik neznámého stále čeká na objevení.
