Tragédia v zoologii: Umírá 50 000 slonů mořských u Antarktidy, viník je pouze jedna pták
Vědecká komunita byla šokována náhlým úhynem desítek tisíc slonů mořských na Georgii jižní. Nejedná se o klimatický fenomén ani o ekologickou poruchu, ale o nákazu vyvolanou jedním infikovaným ptákem, který do této oblasti zanesl velmi agresivní virus.
Historický pokles slonů mořských
Podle výzkumníků Britského antarktického úřadu došlo k historickému poklesu v třech hlavních reprodukčních koloniích slonů mořských v Georgii jižní, kde se nachází největší populace tohoto druhu na světě. Mezi lety 2022 a 2024 ukázala terénní pozorování a analýzy dronů, že populace dospělých samic klesla o 47 %, což znamená více než 50 000 jedinců zmizelých během pouhých dvou let.
Virová nákaza a její dopady
Tato ztráta je zvláště závažná, protože postihuje reprodukční segment druhu. Mořský ekolog Connor Bamford v této souvislosti použil slovo „otřesné“, které vystihuje rychlost, s jakou se virus H5N1 rozšířil poté, co vstoupil do této oblasti. První známky nákazy byly zaznamenány 16. září 2023, kdy byl na Ostrově ptáků nalezen uhynulý obrovský antarktický albatros mrtvý v důsledku nákazy H5N1.
Jak virus H5N1 zasáhl slony mořské
Biologie těchto savců přispívá k virulence, s jakou patogen postupoval. Během období reprodukce se tisíce slonů mořských shromažďují na úzkých plážích, čímž vytvářejí extrémně husté populace. Tato blízkost podporovala vzdušnou transmisí mezi slony mořskými, což dokazují genetické analýzy.
Hrozba pro místní ekosystémy a globální reakce
Tento katastrofální událost na Georgii jižní je více než jen místní ekologickou tragédií. Je to naléhavé varování o schopnosti viru měnit se a rozšiřovat se na druhy, které dříve nebyly považovány za zranitelné. V nejodlehlejších oblastech naší planety je monitoring omezený a mnoho zvířat umírá v otevřeném moři, aniž by byla zaznamenána, což znamená, že skutečná úmrtnost může být ještě vyšší.
Výzva k mezinárodní spolupráci
Tato situace slouží jako urgentní připomínka, že pokud se H5N1 bude nadále adaptovat, další populace savců by se mohly ocitnout v podobně kritických situacích. Tyto izolované oblasti se tak stávají klíčovými body, které vyžadují okamžitou mezinárodní spolupráci. Tato biologická krize připomíná křehkost ekosystémů a naléhavou potřebu posílení globální zdravotní monitorovací sítě, aby se předešlo novým hrozbám, než bude příliš pozdě.
