Tunel do minulosti: Objevování zamrzlých tajemství Aljašky
V mrazivých hlubinách Aljašky otevřeli vědci dveře, které příroda uzavřela už od dob mamutů. To, co objevili v těchto 40 000 let starých vzorcích, zpochybňuje naše chápání času, života a nečekaných důsledků globálního oteplování. Když led roztává, neuniká jen voda, ale také tajemství dávných časů.
Tunel do minulosti
Výzkumné centrum pro tunel permafrostu na Aljašce není obyčejnou laboratoří. Tento 106 metrů dlouhý tunel zabíhá do zmrzlých útrob planety, kde se zdá, že čas se zastavil již před desítkami tisíc let. Když se Tristan Caro, doktorand geologických věd na Univerzitě v Colorado Boulder, poprvé dostal dovnitř, jeho první smyslem byla vůně. Ta byla ostře hnilobná, podobná zapomenutému sklepu, kde vlhkost převládá.
Na stěnách tunelu se objevují kosterní pozůstatky bizonů a mamutů, jakoby duchové dávno minulého světa. Nicméně výzkumný tým se nezaměřuje na tyto prehistorické obry. Jejich zájmem jsou mikroskopické formy života, které jsou okem neviditelné a uvízly v tomto věčném ledu.
Experiment, který zpochybňuje čas
Po návratu do laboratoře zahájili vědci experiment, který byl v podstatě jednoduchý, avšak ohromující svými důsledky. Postupně zahřívali vzorky permafrostu a vystavovali je teplotám mezi 4 a 12 stupni Celsia. Cílem bylo simulovat to, co by se mohlo stát v letních měsících Aljašky v budoucnosti, když klimatické změny neustále posouvají hranice tepla.
Pro sledování biologické aktivity tým použil vynalézavý postup: krmili vzorky vodou obohacenou o deuterium, těžký izotop vodíku. Pokud by se mikroby probudily a obnovily svůj metabolismus, začlenily by tento specifický vodík do svých buněčných membrán a tím daly najevo svůj návrat k životu.
Tichý a poté dramatický probuzení
První měsíce experimentu však odhalily jen zanedbatelnou mikroskopickou aktivitu. Kolonie se vyvíjely s extrémní pomalostí, nahrazující pouze jednu buňku z 100 000 za den. Tento chladný rytmus odpovídal jejich dlouhému spánku. Ale v šestém měsíci se všechno změnilo. Některé kolonie náhle urychlily svůj vývoj a začaly tvořit viskózní a lesklé biorysy, viditelné bez jakéhokoli optického přístroje. Tato radikální změna svědčila o znovu nalezené vitalitě, jakoby tyto organismy jednoduše čekaly na správné podmínky, aby mohly pokračovat tam, kde před 40 000 lety skončily.
Pro mikrobiologa, jak vysvětluje Caro, jsou tyto vůně a projevování stimulační, protože signalizují intenzivní biologickou aktivitu. Co bylo zafixováno v čase, opět ožívá.
Hrozba, která se pomalu zahřívá
Vědci chtějí uklidnit: riziko, že by tyto starobylé mikroby způsobily infekce, je minimální. Nicméně jejich práce vyvolává mnohem širší otázky o budoucnosti naší planety. Permafrost se nevztahuje pouze na Aljašku. Ohromné zamrzlé plochy pokrývají Kanadu, Sibiř, Grónsko, tibetskou náhorní plošinu a dokonce i některé oblasti jižní polokoule jako Patagonii nebo jižní Andy. Všude tyto zamrzlé biologické archivy obsahují suspendované formy života.
Klíčový bod, zdůrazňuje Caro, nespočívá v jedinečném horkém dni, ale v postupném prodlužování letní sezóny. Když vysoké teploty přetrvávají až do jara a podzimu, pronikají do stále hlubších vrstev permafrostu, zasahující do oblastí, které se neroztály již tisíce let.
Co ještě nevíme
Tým z Colorada vzorkoval pouze malou část rozlehlých oblastí světového permafrostu. Miliony čtverečních kilometrů zmrzlé půdy skrývají mikroorganismy, o kterých nevíme nic: jejich povaha, chování a potenciál adaptace na moderní svět. Tato studie nám připomíná, že klimatické změny se netýkají pouze vzestupu hladin moří nebo vln veder. Doslova probouzejí spící svět, jehož kontury sotva tušíme. A co se děje v tunelu na Aljašce, by mohlo být předzvěstí planetárního fenoménu, který začínáme teprve chápat.
