Úkaz fragmentace komety C/2025 K1 (ATLAS)
Astronomové zaznamenali vzácný jev během noci z 11. na 12. listopadu, kdy se kometa C/2025 K1 (ATLAS) rozdělila na tři kusy, a to v okamžiku, kdy prolétala velmi blízko Slunce.
Toto rozpadnutí bylo přesně zaznamenáno dalekohledem Copernicus na observatoři v Asiagu v Itálii. Podle pozorování se kometa rozdělila na dva velké bloky a jeden menší fragment.
Kometa přitahovala pozornost rychlým zvyšováním jasu, zatímco se blížila k perihelu (bod na oběžné dráze tělesa, ve kterém se nachází nejblíže Slunci), k němuž došlo 8. října. K rozpadnutí došlo přibližně měsíc poté – tento jev je důsledkem pozdního efektu extrémního zahřívání, nikoli okamžité události.
Intenzivní zahřívání způsobené blízkostí k Slunci – na vzdálenosti 0,33 astronomické jednotky, což je trochu za oběžnou dráhou Merkuru – naznačovalo, že jádro nemusí snášet tuto cestu.
Slunce ‚rozmontovalo‘ kometu
Kometa C/2025 K1 je považována za „dynamicky novou“ kometu. To znamená, že jde o návštěvníka, který prochází vnitřní částí sluneční soustavy poprvé.
Předběžné studie naznačují, že se kometa vytvořila v extrémně vzdálených a chladných oblastech, jako je Oortův mračno, kde zmrzlé materiály zůstávají prakticky neporušené od počátku sluneční soustavy.
Když se kometa poprvé dostala do teplého prostředí blízko Slunce, jádro bylo vystaveno tepelným změnám, na které nebylo připraveno. V perihelu dostala kometa intenzivní dávku slunečního záření, což rychle zahřálo jak povrch, tak vnitřní vrstvy jádra. To vedlo k tomu, že led uvězněný v jejích pórech se proměnil v páru a unikl v podobě tryskového výstupu plynu a prachu.
Tato vnitřní “exploze“ funguje jako malé výbuchy, které mohou tlačit části komety různými směry – přesně to, co astronomové pozorují, když se jádro začíná štěpit.
Fragmenty jako „časová kapsle“
Pár dnů před rozpadnutím detekovaly monitorovací přístroje dvě náhlé zvýšení jasu, což je obvyklý signál, že kometa nekontrolovatelně vypouští materiál. Toto chování bylo varováním, že jádro je pod silným stresem a může se rozpadnout. To se skutečně stalo mezi 10. a 11. listopadem, kdy první snímky odhalily vznik tří fragmentů.
Obrázky pořízené dalekohledem Copernicus ohromily astronomy. Ukazovaly dva hlavní bloky oddělené přibližně dvěma tisíci kilometry, a menší fragment nalevo od dvojice. Data shromážděná v tomto období projektem Virtual Telescope potvrzují rychlý vývoj rozpadnutí. Během 24 hodin se velký kus jádra vzdálil od fragmentu mířícího k Slunci, což ukázalo na nestabilitu zbylého materiálu.
Pro výzkumníky představuje fragmentace jedinečnou vědeckou příležitost. Když se mladá kometa rozpadne, odhaluje vnitřní vrstvy, které zůstaly prakticky neporušené od vzniku primordiální mlhoviny – disku prachu a plynu, který před více než 4,5 miliardami let dal vznik planetám.
Astronomové z Národního institutu astrofyziky v Itálii (INAF) tvrdí, že analýza těchto fragmentů umožňuje zkoumat chemické složení, hustotu, strukturu a poréznost tělesa, které funguje jako přírodní “časová kapsle“, uchovávající stopy o počátku sluneční soustavy.
Týmy zapojené do pozorování se v následujících dnech zaměří na analýzu snímků, což může odhalit ještě podrobnější informace o rozpadnutí. V téže noci pozorování vznikla další neobvyklá scéna: intenzivní červená aurora se objevila na obloze městečka Asiago v Itálii – důsledek silných slunečních událostí v týdnu. Bylo to vzácné pozadí pro jeden z nejpozoruhodnějších rozpadů komet v roce 2025.
