Úmrtí leónského ledovce Trasllambrión: „Je to konec jedné éry, poprvé za 700 let bez ledu“
Vědci, kteří monitorují horské ledovcové masy na severu Leónu, potvrzují úpadek tohoto přírodního pokladu. To, co bylo kdysi 10 generózních hektarů ledu, se nyní zredukovalo na pouhé „skvrny“ ledu na leónské hoře. Ledovec Trasllambrión čelí svému úpadku po nejméně 700 letech nepřetržitého pokrytí ledem a tisíciletích v jiných obdobích. Zvyšování teplot v posledních letech, „zintenzivněné lidskou činností“, způsobilo, že tento ledovec Picos de Europa se zmenšil natolik, že můžeme říci, že prakticky zmizel. Vědec Javier Santos, specialista na ledovce a geograf na Univerzitě v Leónu, vyjadřuje lítost nad úpadkem, který byl zkoumán na základě mnoha analýz: „Je to úder pro jedinečný prvek přírodního dědictví, ledovce Picos de Europa jsou velmi cennými prvky.“
Analýza těchto horských oblastí probíhá od minulého století, s fotografiemi odhalujícími trvalé pokrytí ledem, a byla posílena týmem specialistů od roku 2004. Odborníci vysvětlují, že během tzv. „malého ledového věku“ mezi 14. a 19. stoletím měl Trasllambrión „přibližně 10 hektarů, ale v průběhu 20. století se zmenšoval“, jak ukazují fotografie pořízené v těchto dekádách. Na počátku 21. století zde byly ještě přibližně dvě hektary ledu, rozdělené do třech menších skvrn, které se postupně zmenšovaly. Odborníci pozorovali, jak hojný sníh v letech 2009 až 2020 zakrýval ledovec, s několikaletým udržením sněhu, ale v posledním pětiletí „došlo k výraznému úbytku kvůli vysokým teplotám a menší množství sněhu“. Již v roce 2023 zjistili, že zde bylo pouze půl hektaru ledu ve formě dvou minimálních skvrn a v říjnu potvrdili „přítomnost testamentálního ledu“, s pouhým blokem o délce 15 metrů a šířce 15 metrů.
„Ztráta znamená konec jedné éry, neboť Trasllambrión poprvé za přibližně 700 let zůstává bez ledu. Je to ztráta velmi jedinečného prvku přírodního dědictví Kastilie a Leónu,“ uvádějí vědci z výzkumné skupiny Geopat (Geomorfologie, Krajina a Území). „Ledovce jsou velmi dobrými indikátory změn klimatu a na většině planety ustupují kvůli současnému oteplování,“ varují, přičemž upozorňují, že v Pyrenejích se předpokládá, že poslední zbývající ledovce mohou zmizet mezi lety 2030 a 2050, něco, co už bylo prožito v Kantaberských horách na úrovni Leónu.
Javier Santos, geograf a profesor oboru Geografie a Územního plánování na Univerzitě v Leónu, s zkušenostmi v oblastech s ledovcovým a periglaciálním původem v severním Španělsku a v Andách, Antarktidě, na Islandu či v Kanadě, vyjadřuje lítost nad tímto zaznamenaným úpadkem: „Je to zastoupení doby klimatického ochlazení mezi 14. a 19. stoletím, nyní žijeme jeho konec.“
Učitel poznamenává, že objekt jeho studií nemá objem obrovských andských či himálajských ledovců, „které zásobují vodou velké množství lidí, zde není tolik života závislého na nich“, ale tvoří klíčovou součást přírodního dědictví těchto „ledovců“ Picos de Europa. Santos vysvětluje, že v roce 2010 měli mírné známky optimizmu díky hojným sněhovým srážkám v těchto zimách, také s vločkami na jaře a na podzim a s méně výraznými minimálními a maximálními teplotami než v následujících letech. Naopak, nedávné teplo z posledních desetiletí a nedostatek sněhu, který se neudržel na horách, vedly k tání těchto širokých ledových ploch. „Je obtížné předpovědět budoucnost, závisí to na teplotách a sněhu, ale tendencia je negativní,“ říká vědec z Leónu, zdůrazňující, že jeho tým specialistů studoval dynamiku ledovců po dobu 45 000 let, aby potvrdil jejich vývoj.
V provincii, v nyní vyčištěných údolích Sil a okolí Villablina, „existovaly ledovce o rozloze 40 kilometrů a tloušťce 300 metrů, podobně jako ledovce v velkých horských řetězcích. Klimatické evoluce způsobily jejich zmizení, například před šesti tisíci lety během období Holocénu, a až později, v té „malé době ledové“, vznikly nové ledovce jak ve Španělsku, tak v oblastech jako Alpy, některé tak velké, že zdevastovaly horské vesnice.
Další prosinec, dodává Santos, bude na Univerzitě v Leónu čtena disertace o vývoji sněhových a ledových vrstev v Kantaberských horách, kterou vypracuje jeden z jeho studentů, kde se očekávají málo příznivé výsledky ohledně ledovců nebo ledovců. Výzkumník se opíral o satelitní snímky a kamery, aby podrobně zkoumal vývoj této sněhové pokrývky, která v posledních desetiletích přešla z rozsáhlých ploch na prakticky vyprcháním.
