Význam sdílení negativních výsledků ve výzkumu
Většina vědců se shoduje na tom, že je důležité sdílet negativní výsledky, avšak ve skutečnosti to dělá mnohem méně z nich. Nový průzkum od Springer Nature ukázal, že 98 % vědců souhlasí s tím, že by měly být sdíleny neúspěchy – ale pouze 30 % těch, kteří takové výsledky zažili, se pokusilo je publikovat v odborném časopise.
Jan-Ole Hesselberg ze Stiftelsen Dam upozorňuje, že chybějící publikace negativních výsledků vytvářejí značné problémy pro výzkum. “Je nemožné získat správný obraz o znalostech, pokud nemáme všechny informace na stole,” říká. Pokud vědci nevědí o předchozích neúspěšných pokusech, riskují, že stráví čas a peníze na práci, která již byla vykonána.
V roce 2018 odhadla PwC, že Evropa ročně ztrácí až 26 miliard eur na takovém zdvojeném úsilí. Americká studie ukázala, že výzkumné projekty za více než 3,6 miliardy korun nikdy nebyly publikovány. V Norsku také mnozí porušují zákon, když nepublikují výsledky klinických studií, přestože evropské předpisy to vyžadují do dvanácti měsíců.
Mezi nejčastějšími důvody, proč vědci nepublikují negativní výsledky, je přesvědčení, že je časopisy nepřijmou, nebo obava, že by to mohlo poškodit jejich kariéru. Přibližně polovina respondentů uvedla, že neví, kam by takové výsledky mohla zaslat, zatímco někteří se obávají, že je jejich kolegové považují za neúspěchy.
Zároveň průzkum ukazuje, že ti, kteří nakonec negativní výsledky publikují, často získávají něco pozitivního. Mnozí hlásí nové spolupráce, více citací a rozvoj lepších metod. “Mělo by to být sto procentně jasné. Takto by měl vědecký proces fungovat, to je důvod, proč to děláme,” dodává Hesselberg.
Podle něj by měl výzkumný systém projít změnami, aby časopisy posuzovaly metody před zahájením výzkumu a zavázaly se zveřejňovat výsledky – bez ohledu na výsledek.
