Význam starých lesů a biologické rozmanitosti v Česku
Touha po statickém stavu přírody a starých lesích je pro přírodovědce možná důležitější než pro různorodé organismy, které se přizpůsobují změnám a rozšiřují do nových vhodných oblastí.
Finská metoda pěstování lesů, která se zaměřuje na různorodé věkové vzory, je pro mnohé těžko pochopitelná, přesto však podle mého názoru zajišťuje vedle ekonomického zisku také nejlepší biologickou rozmanitost v lesích.
Začal jsem sčítat zimní ptáky před 48 lety, v roce 1977, na běžné hospodářské lesní oblasti v Hartole. Po několika letech přestávky jsem v posledních letech počítal ptáky na stejné trase.
Ve srovnání s mými sčítáními před 48 lety nezmizel ani jeden druh lesního ptáka. Přišlo však jedno nové lesní ptáče. Mezi běžnými lesními ptáky se zvýšil počet deseti druhů, zatímco dva druhy naopak poklesly.
Celkový počet běžných lesních ptáků vzrostl během sčítání přibližně o 110 procent ve srovnání s údaji před 48 lety. Statistiky o vzácnějších druzích, které byly občas viděny během sčítání, je obtížné hodnotit, ale i zde je trend spíše pozitivní.
Můj sběr dat je samozřejmě omezený, ale velmi dobře odráží mé představy o fauně, když každý den procházím lesy východního Häme. Mezitím byly lesy využívány ve prospěch vlastníků a společnosti téměř ve výši růstu dřeva. Během této doby se obnovované oblasti a malé sazenice opět vyvinuly v porosty, které mají velikost vhodnou na těžbu.
Na pozitivní stránku negativních zpráv o ztrátě přírody pak výsledky atlasového mapování hnízdících ptáků ukazují, že na území mého 10 km širokého domovského okrsku bylo v letech 1974–1989 zaznamenáno 96 druhů ptáků, přičemž v mapování v letech 2022–2025 bylo zaznamenáno 145 druhů ptáků.
Autor je z Hartoly.
